Magical life

Kapitola VII.

Byla to osůbka, která mi sice velice chyběla, ale v tuhle chvíli nebylo ideální, aby mě zpozorovala. Křičela by na mě přes celé náměstí a pak by následovalo plno velmi nevhodných otázek okolo Adama. Samozřejmě že ji mám ráda takovou jaká je, ale takhle si udělat trapas v novém městě nechci. Snažila jsem se nějak zrychlit tempo a nenápadně projít po náměstí pryč, ale má snaha byla marná.

"Viky!?" křičela na mě, jak jsem již zmiňovala, přes celé náměstí. "Viky!"

"Wendy!" křikla jsem takovým tím 'očividně velmi šťastným' hlasem.

Přiběhla k nám a objaly jsme se.

"Moc jsi mi chyběla. Už jsem ti chtěla volat, kde jsi." řekla mi Wendy.

"Tys mi taky chyběla, End."

"Kohopak to máš s sebou, smím-li se zeptat?"

"Smíš se zeptat. Adame, tohle je Wendy. End, tohle je Adam, " seznámila jsem je.

"Velice mě těší, že poznávám Viktorčinu kamarádku z rodného města," řekl Adam a políbil jí ruku.

"A mě velice těší, že Vic si našla tak galantního, a velmi pohledného jen tak btw, kamaráda jako jsi ty." odpověděla Wen.

"No hele, já bych toho nechala, ať mi ho ještě nesvedeš, " přerušila jsem ty dva v seznamování.

Všichni jsme se zasmáli a šli a povídali si a povídali a povídali. Ani jsem si neuvědomila, že už vlastně chodíme celé 3 hodiny.

"End? Kde máš hotel? Zavolám taťkovi a... Ježiš, oni jsou vlastně pryč. No, každopádně bychom tě doprovodili," 'vtrhla' jsem do bujné konverzace Adama a Wen o Marvel filmech.

"Ehm.... Jak bych to řekla... To rozhodnutí, že za tebou poletím, bylo z minuty na minutu a neuvažovala jsem o hotelu a... Doufala jsem že bych mohla spát u vás?"

"Wenny, to jsi mi měla říct hned. Jasně že u nás můžeš spát. No problema !"

"Fakt by ti to nevadilo? Jestli by byl problém s rodiči, ještě pořád si můžu zařídit nějaký hotel nebo motel."

"Neboj, jeden hladový krk navíc nevadí." usmála jsem se.

"Díky ti. Jsem ti nadosmrti zavázána, má paní. " odpověděla a udělala malé pukrle.

"Tak už pomalu půjdeme, ne?"

"Jo jo. Už jsem i celkem unavená."

Chvilku jsme šli v tichu, když ho přerušila Wen.

"Hele, tuhle otázku v sobě držím od chvíle, kdy jsem vás potkala. Jak jste se vlastně poznali? Ještě jste mi to neřekli a jsem zvědavá."

"No, prostě ve škole." plácla jsem ze srandy.

"Cože?? Jako fakt? Já myslela, že to bude něco zajímavějšího na to, že s ním chodíš na procházky už po pár dnech školy." zesmutněla Wendy.

"Dělám si srandu. Bylo to vlastně jako z filmu. Já jsem dělala otočku a tak nějak se mi lehce podvrtla noha..."

"A aby to bylo romantické, tak jsem ji chytil."

"Jenže jsem si s tou nohou trochu něco provedla a tak mi pomohl dojít domů. A pak jsme se potkali ve třídě."

"Ehm.... A vy jste teď spolu?" zeptala se nenápadně End.

"Asi jo..." řekla jsem váhavě. Adam radši mlčel. A Wen taky.

Zanedlouho jsme dorazili k naší vile. S Adamem jsme se objali a rozloučili. Pak odešel a my s Wendy pádily dovnitř. Ona automaticky zdravila.

"Zlato, naši nejsou doma, už jsem to zmiňovala. Vrátí se pozdě."

Padly jsme na gauč a chvilku jen ležely, aniž by jediná z nás něco řekla. Pak do toho ticha zakručel můj žaludek.

"Zmrzka?" podívala se na mě ďábelsky Wen.

Okamžitě jsem se zvedla a každé nám nandala několik kopečků zmrzliny. Pak jsme si pustily televizi a dlouho se koukaly na filmy.

*********

"Hele už je jedenáct. Pojď spát," navrhla End.

"Máš pravdu. Promiň Gerarde, miluju tě, ale spánek mnohem víc." řekla jsem a vypla televizor.

Každá jsme se osprchovaly a udělaly všechno, co před spaním potřebujeme a pak jsme konečně zalehly a usly....