Šla jsem do pokoje a byla celkem šťastná. Slyšela jsem, jak Spencer vypnul televizi a šel k sobě. Zapnula jsem si notebook a zjistila, že Adam je online, tak jsem mu napsala.
V.: Čauky mňauky
A.: Ahoj
V.: Jak se máš?
A.: Jo, všechno v poho. Jen jsem trochu unavený a trápí mě, že jsi celý den nic neříkala.
V.: No... Tak jsem nemluvila no.. Ale ty jsi na mě házel opravdu škaredé pohledy. Jak to mám potom chápat?
A.: Viky, to ty jsi mě naštvala. Já za to nemůžu.
V.: Jak nemůžeš? Nemusel jsi být takový! Nebylo to potřeba!
A.: Jak si jako myslíš, že se mnou můžeš mluvit?? Takhle teda ne!
V.: Adame! Vzpamatuj se!
A.: To ty jsi ta, co by se měla vzpamatovat Viktorie!
V.: Jestli máš v plánu se ke mně chovat takhle, tak já nemám jediný důvod s tebou dál být!
A.: Budeš litovat toho, co jsi právě napsala...
Zaklapla jsem noťas a šla ze sebe tu špatnou náladu smýt. Pustila jsem na sebe tisíce kapiček teplé vody. Všechno špatné bylo pryč.
Asi jsem vyplýtvala všechnu teplou vodu, protože ze sprchy jsem vylezla až za 10 minut. Usušila jsem se a znenadání zjistila, že v zápalu vzteku jsem si s sebou nevzala pyžamo. Zabalila jsem se do ručníku a ještě se odlíčila a ošetřila si pleť. Pak jsem si to odpočítala a co nejrychleji přeběhla chodbu do svého pokoje. Tam jsem se nemohla divit...
ČTEŠ
Magical life
FantasyViktorie se musí vzdát všeho a přestěhovat se s rodiči za jejich prací. Sama si myslí, že to bude hrůza. A to se jí možná i vyplní, jen ne v tom slovasmyslu, ve kterém to myslela na začátku...
