Magical life

Kapitola IX.

"Žádné 'Tatínku, ne!' ti teď nepomůže! Sama jsi přišla do spárů smrti!" řval na mě dál.

Vzal do ruky prázdnou láhev od alkoholu, která by mohla vysvětlovat jeho chování. S ďábelským úšklebkem a tikem v levém oku, se ke mně pomalu začal přibližovat. Se strachem v plících, očích a všem možném, jsem couvala, co to šlo. Naneštěstí, jsme v domě a ten má stěny a právě jedna z nich zastavila mé tělo a já neměla žádnou možnost úniku. Otec se stále přibližoval a mě po tváři pomalu začaly stékat slzy.

Jeho ruka už skoro dosáhla svého cíle, když se znenadání zastavila. Myslela jsem že mě chce jen víc utrápit než mě opravdu uhodí, ale stále se nehýbal a dokonce ani nedýchal. Opatrně jsem ho obešla a nechápala co se vlastně děje.

"Co, co, co se to děje??" koktala jsem.

Všechno bylo stále na svém místě, kromě mě a Wendy, která byla úplně v klidu.

"Viky, neboj. Všechno je v pořádku. Jen prosím tě nezmatkuj. Vysvětlím ti to. Běž si sednout na gauč. " odpověděla na mé tiché koktání.

Opravdu vyděšená a zaskočená jsem si sedla. Wendy přišla za vteřinku i se sklenicemi vody. Byla jsem stále v šoku, ale pomalu jsem se uklidňovala tím, že se mi to prostě jenom zdá. Wen mě pohladila po ruce, napila se a spustila:

"Když jsme byly malé, moje mamka nám vyprávěla pohádky o andělech a démonech, pamatuješ?"

"No, jo?" odpověděla jsem váhavě.

"Ty příběhy byly legendy, které se pravděpodobně staly a-"

"Jsou to jenom pohádky. Nic takového neexistuje Wen."

"Nepřerušuj mě. Prostřednictvím takovýchto příběhů se naše komunita spojuje s lidmi.-"

"Jaká komunita?"

"Viky!"

"Promiň... Poslouchám."

"Existují lidé a nadpřirozené bytosti. Ty se pak dělí na hodně druhů a jedním z nich jsou létající stvoření. Tam spadají třeba gryfové, víly atd. atd. Hlavní je, že tam spadají andělé, démoni a tzv. 'andemorieni', ti nejvzácnější. Bílokřídlí, černokřídlí a ovladatelní. Ovladatelní proto, že předem nemají určenou barvu křídel. To, jakou ji budou mít, závisí na tom, zda se nechají strhnout démonem nebo andělem. Barva se změní potom, co si dva daní dají polibek z pravé lásky. Mám pocit, že jsem vysvětlila vše, co jsem chtěla. Nějaké otázky?"

"Ehm, proč mi to vlastně říkáš?"

"Ježiš, tu hlavní část jsem vynechala. La vingene som har en back gjemmer seg bevise for verden." zděsila se Wendy.

Jen co dořekla to v tom nesrozumitelném jazyce, musela jsem zavřít oči, jelikož něco začalo strašně moc zářit. Když ta strašná zář konečně přestala, podívala jsem se na End a nemohla uvěřit, co vidím. Na zádech se jí 'třepetaly' velká bílá křídla a ona se na mě usmívala.

"Pohádky? Stačí, abys řekla kouzlo v norštině a uvidíš ty svoje."

"Já mám křídla??" vyděsila jsem se.

"Jsi andemorien. Jo a Viky?"

"Noo?"

"S Adamem bys to měla skoncovat. Jestli teda nechceš dopadnout opravdu špatně."

"A to proč?"

"Je to démon. Spencer je anděl."

"Jak znáš Spencera??"

"Mám své lidi? Ale to je teď nepodstatné. Vic, jsi jeden z nejvzácnějších lidí na téhle planetě. Hned po Samovi Clafflinovi a Gerardu Butlerovi samozřejmě. Jde o tvou duši."

"A jde o celé společenstvo nadpřirozena." objevil se znenadání Spencer jak v našem domě, tak rozhovoru.

"Já, já, já...." koktala jsem.

Co mám teď dělat? Je to tolik informací a tolik zodpovědnosti...