Magical life

Kapitola XVII.

Ráno jsem se znovu probudila se štěstím na tváři. Probudila jsem Thomase a celý den mi pomáhal s vybalováním a upravováním mého stávajícího pokoje. Bylo to legrace. Když bylo všechno hotovo, pomohl mi se učit na opravný test z dějepisu.

"Ráno půjdeme na kontrolu s tím tvým kotníkem. Ať víme, jestli s ním něco není." vpadla do mého pokoje mamka.

"Ale-" chtěla jsem jí to argumentovat.

"Žádné odporování. Vím, že už chodíš normálně, ale chci mít prostě jistotu." přerušila mě.

"No dobře. A zameškám tím aspoň chvilku školy?"

"Bohužel ano. Možná zítra nepůjdeš do školy. Ale jen možná."

"Dobře. A teď už můžeš jít, že mami?"

"Jo jo. Jen nechoď spát moc pozdě zlato. A ty taky Tome. Musíš se zítra před odletem vyspat."

"Nebojte se, mám to pod kontrolou." ujišťoval ji.

"No jen aby. Tak se tu mějte děti moje."

"Papapa."

Ještě jsme se potom dlouho učili a cesta potom směřovala rovnou do postele.

*********

Mamka mě neohleduplně vzbudila a oznámila mi, že už musíme jet. Neochotně jsem se musela vzdát teplé postýlky a obléct se do slušného oblečení. Vzala jsem si khaki kalhoty, vínové třičtvrteční triko a conversky.

Ač bylo celkem brzo, čekárna už byla plná k prasknutí. Nebyla jsem objednaná, a proto jsme si tam nějakou tu dobu poseděly. Když nás doktorka přijala, moc toho neřekla. Zkontrolovala mi nohu a konstatovala, že s ní nic nemám. Jaké překvapení. Ale ještě mi předepsala nějakou mastičku ať se mi uvolní nějaké šlachy co jsem si trochu pohmoždila.

Opravdu netrvalo dlouho a z ordinace jsme byly propuštěny. Avšak ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře, jsem si přála, abych je nikdy neotvírala....