Cena vykoupení

1. Svatba

Stála jsem před zrcadlem a dívala se, jak mi služka vplétá poslední květiny do vlasů. Stála nade mnou na židli a snažila se do složitého účesu vsoukat poslední poupata bílé růže, aby před závojem vytvořily dojem čelenky. Zamračeně jsem sledovala svůj odraz v zrcadle. Bílé rukavice, bílý korzet a volná bílá sukně. Vše vypadalo tak lehce, tak jednoduše a přitom to vážilo skoro tunu. Korzet, sukně se skružemi a nové střevíce, ve kterých už jsem necítila nohy nyní, natož když v nich budu muset vydržet celý den na hostině.

V zamyšlení jsem vzala do ruky látku sukně a promnula jí mezi prsty.

„Zmuchláš to," plácla mě přes ruku matka.

Překvapením jsem zamrkala. Neslyšela jsem jí přijít. „Aaauuuu," promnula jsem si bolavou ruku.

„Zmuchlala by si sukni," napomenula mě.

„Nikdo by si toho nevšiml," namítla jsem.

„Ten tvůj nikdo tu stále není," připomněla mi matka tu novinu. Můj ženich, kterého jsem v životě neviděla, se jaksi ještě neuráčil dorazit ani na svou vlastní svatbu! Naši svatbu, kterou domluvili moji rodiče při návštěvě hlavního města.

„Tak tohle je zrovna věc, co mi opravdu nevadí," ujistila jsem jí a podívala se jí přes odraz v zrcadle zpříma do očí. Zrovna mi kontrolovala šaty vzadu.

Matka se postavila vedle mě a změřila si mě zamračeným pohledem. „Všichni víme, jak se k této svatbě stavíš," ujistila mě. „Rozhodně jsi se svým nadšením netajila."

„Ty bys taky neskákala do stropu, když by ti rodiče za tvými zády domluvili sňatek," ujistila jsem jí. „Natož když bys svého budoucího nastávajícího v životě neviděla a on ani neměl dost slušnosti, aby se přijel ukázat."

„Má moc práce," odbyla mé stížnosti matka.

„Ano, slyšela jsem. I k nám se donesli zvěsti, že je převelice zatížen oblézáním všelijakých nevěstinců a proháněním kdejaké sukně," opovržlivě jsem si odfrkla a znovu se zahleděla na své šaty. Bílá, pomyslela jsem si, barva nevinnosti. „Aby se mu tahle barva nepříčila."

„Nesmíš věřit všemu co se povídá," mávla nad tím matka rukou a snažila se mi upravit již upravenou sukni. Bylo mi jasné, že hledá důvod, aby se mi nemusela dívat do očí. Všichni jsme to věděli. Rodiče mě prodali, prodali mě proto, aby mí mladší sourozenci mohli na studia a rodina nemusela živořit. Nemuseli převracet každou korunu několikrát v ruce, než se rozhodnou co je nyní nejdůležitější koupit. Zda jídlo, boty, šaty, či vyplatit ta hrstka sloužících co nám ještě zbyla.

Z našeho spojení vznikne stálý příjem mé rodině, chlapci budou mít otevřené dveře ke studiím na lepších školách a dívkám se dostane možnosti lepšího sňatku. Copak to lze, odmítnout tak výhodnou nabídku!!!

Pokud jde o mě, tak AANNNOOOO!!!! Pokud by šlo jen o mě, tak bych raději žila na statku a každý den dřela od svítání do soumraku, ale tady nešlo jen o mě. Matka nic neřekla, ale otec si mě chvíli potom, co sňatek domluvili, vzal stranou a osvětlil mi naši finanční situaci. Od té chvíle nebylo na výběr. Netajila jsem se, že o domluvený sňatek nestojím, ale nepokusila jsem se z toho nijak vycouvat.

„Madam," ozvala se vedle nás služebná. „Už jsme hotové."

Matka vděčně přikývla a jala se prohlížet konečnou úpravu. Obešla mě, jako by hodnotila nějaký dobytek na trhu. Vzadu lehce poupravila závoj, ale jinak byla spokojená.