Cena vykoupení

28. Znovu ve městě

„Byla bych radši, kdybysme zůstali na hrádku," postěžovala jsem si Dominikovi, když jsme spolu

stoupali do schodů jeho městského domu. Vzhlížela jsem přitom ke dveřím a vnitřně se připravovala a zároveň obrňovala na setkání s tchýní.

„Maškarní ples se ti bude líbit," namítl Dominik a povzbudivě mi stiskl ruku.

Shlédla jsem k němu a setkala se s jeho očima. „To už si mi říkal," připomněla jsem mu. Tuhle větu mi říkal poslední týden, ode dne, kdy jsme domluvili přesný termín odjezdu.

Jen se tomu uvolněně zasmál. „A já vím, že tomu tak bude," ujistil mě o své pravdě.

„Hm," zamumlala jsem jen a otočila se na Lanu. Šla hned za námi a na ruce nesla malého. Nadšením jí zářily oči. Už od Dominikova příjezdu na hrádek se nemohla dočkat, až pojedeme do města. Což nejen mě, ale i oběma jejím rodičům, dělalo starosti. Musím jí mít neustále na očích! Říkala jsem si v duchu, ale bála jsem se, že jí sama nedokážu ohlídat.

„Dobrý den, Viléme," pozdravil Dominik sluhu u dveří. „Hraběnka je doma?" zeptal se ho, když jsme kolem něho procházeli do chodby.

„Ano, pane. Pije svůj odpolední čaj," sdělil mu sluha s úklonou.

„Dobrý den, Viléme," pozdravila jsem sluhu.

„Dobrý den, madam," uklonil se i mě.

„Dobrý den, hrabě, hraběnko," ozval se hned na to další sluha.

„Dobrý den, Patriku," pozdravila jsem ho.

Dominik mu už jen pokynul hlavou. „Dojdu pozdravit matku," řekl mi a pak se zastavil. „Půjdeš se mnou?" zeptal se mě.

„Ano," přikývla jsem po krátkém zaváhání a otočila se na Lanu. Při tom jsem si všimla, jak se na ní Patrik usmívá a hned jí vyšel naproti. Toho by se dalo využít, pousmála jsem se v duchu. „Lano, prosím, vezmi malého do pokoje. Hned za vámi přijdu," vybídla jsem jí a otočila se na Dominika.

„Paní Hraběnka Vám nechala připravit hlavní ložnici," oznámil nám Vilém.

S Dominikem jsme se na něho překvapeně otočili.

„Lano, vezmi malého nahoru. Patrik ti ukáže cestu," zareagoval jako první Dominik a pak mě vybídl, abychom šli do salónu za jeho matkou.

Šli jsme chodbou a já se ptala sama sebe, co se to tady zase sakra děje? Proč by mi hraběnka měla přenechat svojí ložnici?!

A pak Dominik otevřel jedny dveře a vybídl mě, abych vstoupila jako první. Úplně ve mně zatrnulo. Ještě jsem byla v šoku z toho pokoje a teď jsem měla předstoupit před tchýni jako první?! Celá jsem se zachvěla. Na tváři nasadila strojený úsměv a vešla.

„Dobré odpoledne," pozdravila jsem a snažila se o veselý tón. Úsměv na tváři mi ale zamrzl, když jsem si všimla, kdo spolu s ní popíjí čaj. Naproti ní neseděl nikdo jiný, než ta záhadná krásná blondýnka. Dominikova blondýnka!

„Dobré odpoledne, matko," pozdravil jí Dominik a zavřel za námi dveře.

„Á, to je dost, že jste tady. Začínala jsem si dělat starosti," přivítala nás a vzhlédla od svého čaje. „Při odjezdu si mi říkal, že budeš pryč jen dva týdny," vyčetla mu a nastavila k němu tvář.

Dominik k ní došel a políbil jí na obě tváře. Potom obešel stůl a obřadně políbil blondýnce ruku. Narovnal se a otočil se na mě. Já stále stála u dveří.