Cena vykoupení

33. Všechno je špatně

Trhla jsem sebou a procitla. Cítila jsem se divně a žaludek jsem měla jako na vodě. Po ležení s

Lanou na jedné úzké posteli jsem byla rozlámaná a vyčerpaná. Moc jsem toho nenaspala, a když už jsem nakonec na chvíli klimbla, nespala jsem klidně.

Břicho mi sevřela křeč a já musela, co nejrychleji vyklouznout zpod deky a s bosýma nohama přeběhnout do pokoje, kde jsem se vyzvracela do nočníku. Neměla jsem co, takže jsem ze sebe dávila jen žaludeční šťávy.

Mezi dávením jsem z šatny zaslechla Matyášův pláč. Nejspíš jsem ho vzbudila zvuky, které jsem vydávala při zvracení. Jenže jeho pláč neustával a křeče v mém žaludku také ne. Až po jaké chvíli jsem byla schopná se od nočníku vzdálit. Zbývající studenou vodou jsem si opláchla obličej, vypláchla ústa a unaveně se otřela do ručníku.

Rychlými kroky jsem přešla do šatny. Malý ležel ve své postýlce a jeho pláč se rozléhal po celé šatně. Tváře měl mokré od slz a u úst slinu, jak mocně křičel. Přistoupila jsem k němu a zvedla ho do náruče.

„Kdopak nám to tu křičí jak na lesy?" promluvila jsem na něho a přitiskla si jeho vzpouzející se tělíčko k tělu. Přitom jsem se otočila na Lanu, která stále ležela ve své posteli. Bokem otočená ke zdi a zírala před sebe na zeď. „Dobré ráno, Lano," oslovila jsem jí.

Žádná odpověď.

Ještě chvíli jsem i tak na ní čekala, ale nedočkala se.

Nechala jsem jí tedy ležet v její posteli a šla zazvonit na služebnou. Potřebovala jsem čistou vodu a jídlo pro malého. A někdo musel odnést nočník.

Než mi služebná donesla potřebné věci, teple jsem oblékla malého a posadila ho na kožešinu ke krbu, který bylo třeba zapálit, protože v pokoji začínala být zima. Naskládala jsem před něho jeho hračky a začala vybírat popel z krbu. Jenže malý si zrovna nechtěl hrát. Přehoupnul se na čtyři a vyrazil rovnou za mnou, aby se podíval z blízka, co dělám. Tak jsem si ho posadila na klín a pokračovala ve vybírání.

I tak mi malý několikrát zachytil za lopatku a já toho více vysypala okolo, než nasypala do připraveného kýble. Ale jen jsem se tomu smála. Bavila mě jeho zvědavost. A tak jsme spolu vyklidili krb, pak jsem tam naskládala třísky a zapálila oheň. Než se oheň rozhořel, tak jsem s malým na klíně z nejhoršího zametla rozsypaný popel a přiložila do krbu větší polínka.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře. Služebné nám přinesly vodu a jídlo, tak jsme se s malým přesunuli ke stolu a ony za nás douklidily před krbem. Když odcházely, slíbily, že ještě přinesou dřevo, abychom si mohli topit.

Nakrmila jsem malého, sama sotva něco pozřela a vydala se za Lanou do šatny.

Postavila jsem se vedle její postele a shlédla na ní. Stále ležela ve stejné pozici, jako předtím. Nespala, jen se tiše dívala před sebe na zeď. „Na stole je jídlo, pokud máš hlad," oslovila jsem jí tiše.

A znovu žádná odpověď.

„Nechám ho tam, až se rozhodneš se najíst," řekla jsem jí a s tím odešla zpět do pokoje. Dveře jsem nechala otevřené, aby i jí tam šlo teplo z krbu. Nemělo smysl na ní nijak naléhat. Sama jsem moc dobře věděla, jak se po takovémto zážitku člověk cítí bídně.

Bála jsem se jen toho, aby nevyvedla nějakou hloupost. Já jsem totiž tenkrát byla v naprosto jiné situaci, než je ona. Já byla vdaná. Ona je svobodná a nejspíš kvůli Lukášovi zrušila i své zasnoubení. Co by se stalo, kdyby po tom, co se včera stalo, byla těhotná?!