Cena vykoupení

43. Doma

Teď si dáme asi tak dvě oddechovém kapitoly a necháme naše hlavní hrdiny trošku vydechnout 😉

Děkuju za podporu a vaše názory. Jste zlatíčka 💖

Štědrý večer jsme s Lanou a malým oslavili v hostinci. Bylo to jen kousek od mého rodného

domova, ale já jsem k rodičům do domu nechtěla vtrhnout, když se mnou vůbec nepočítali. Nechtěla jsem jim přidělávat zbytečné starosti.

Přiznávám, že až k nim přijedu zítra, nebude to o nic lepší, ale chtěla jsem si tenhle večer užít v klidu. Navíc mi vůbec nevadilo ho strávit jen s Lanou a malým. Rozdali jsme si dárky a brzy ulehli do postele. Cesta v tak chladném počasí, při zasněžených silnicích byla zdlouhavá a náročnější, než jsem si dokázala představit.

Každý den jsme v kočáře trávili sotva půl dne, ale i tak jsem pak večer ulehala do postele vyčerpaná a rozlámaná. Skoro jako bych místo toho vybírala celý den na poli brambory.

Ráno jsem ještě zvažovala variantu, že bysme v hostinci pobyli tak den dva, než bysme se vydali k našim, ale rychle jsem jí zase zavrhla. Protože zvěsti se tady šíří rychle a nikdo z místních si nenechá ujít novinu o cizí ženě s dítětem v nedalekém hostinci, která cestuje sama.

Takže po obědě, kdy jsem si s malým nejprve dala šlofíka na posilněnou, jsme zase nastoupili do kočáru a vydali se směrem k našim. Cesta nám zabrala slabou půlhodinku a zase jsme vystupovali. Užívala jsem si tu chvíli, kdy jsem vystoupila a vzhlédla na svůj rodný dům.

Srdce mi v tu chvíli zaplavila láska a já se natáhla pro malého, kterého držela Lana a vzala si ho do náručí. „Podívej se na to, tady vyrostla tvoje maminka," usmála jsem se na něho a otočila se s ním na dům, abych mu ho mohla ukázat.

Samozřejmě, že ho to nezajímalo!

Zaujal ho až ruch a pohyb u hlavních dveří, které se otevřely jen chvilku potom.

Nejprve z nich vykoukla hlava sluhy a pak už vyšel sluha celý.

„Dobrý den, budete si přát?" zeptal se nás a pak se při pohledu na mě zarazil. „Mladá slečna?" vydechl překvapeně a úplně přitom zapomněl, že už nejsem mladá slečna. „Ohlásím Vás!" vyhrkl a vydal se zpět ke dveřím, jenže si pak uvědomil svou chybu, otočil se a teprve se mi poklonil. „Omlouvám se, madam," vyhrkl už zase v pokloně a upaloval do domu.

A já s Lanou jsme to ocenily smíchem.

Pamatovala jsem si toho hocha, který nás přišel přivítat jako mladého, asi dvanáctiletého kloučka, když k nám přišel do služby. Bylo to asi dva, možná tři, roky předtím, než jsem se vdávala. V té době ještě dělal poslíčka.

„Prosím, zajeďte dozadu a vyložte zavazadla. Tady se nějakou dobu zdržíme," řekla jsem kočímu a dvěma sluhům, kteří nás doprovázeli na koních. Byla to osobní stráž od Dominika, o které jsem do chvíle našeho odjezdu od hotelu nevěděla.

„Anno!" ozval se najednou výkřik ode dveří.

„Anno!" ozval se další výkřik a jiný hlas.

„Anno, holčičko," uslyšela jsem matky hlas, když jsem se otáčela.

A v tu chvíli na mě přistála Lenka. Z její náruče jsem se najednou ocitla v jiné, medvědí a pak další. Nakonec mě objala matka.

Jak jsem to poznala?

Už když mě objala a vzala do náruče, ocitla jsem se v měkké teplé náruči, která mě vždy tišila, když se mi něco stalo. Pokud to tedy nebyl otec.