Cena vykoupení

16. Ples

Připravovat mě začaly asi už tři hodiny před plesem. Koupel, nějaký zkrášlovací zábal, který

mi zařídila tchýně, a kadeřník, který se na mých vlasech opravdu vyřádil. Zkrátil mi je asi o deset centimetrů, prý aby je zarovnal a odstranil roztřepené konečky. Napatlal mi je nějakou maskou a pak asi hodinu tvořil účes.

Oproti všem procedurám bylo oblékání šatů s korzetem procházka růžovým sadem!

A pak mě postavili před zrcadlo. Když jsem se uviděla v zrcadle, naprosto jsem strnula a oněměla zároveň. Ze zrcadla se na mě totiž dívala naprosto cizí žena. Byla vysoká, štíhlá a tak krásná!!!

Všichni si posbírali své věci a opustili místnost. Zůstala jsem tam jen já a Lana, která na ruce chovala malého.

„Páni," ozvala se vedle mě Lana tiše. „Potkat Vás někde na ulici, vůbec bych Vás nepoznala."

„To já se na sebe dívám přímo do zrcadla a také se nepoznávám," vydechla jsem, stále ohromená tou proměnou.

„A ta barva šatů, moc Vám sluší," vydechla obdivně.

Ano, to se musí nechat. Tchýně se ve výběru mých šatů opravdu překonala. Ještě jednou jsem se celá prohlédla v zrcadle. Své tmavě hnědé vlasy jsem měla zapletené do složitého účesu, z kterého vybíhal zatočený pramen, který se točil podél mé šíje. Dodával jí na úzkosti a délce. Jejich nepatrný červený nádech nyní vynikal, jako nikdy. Oči mi zvýraznily linkou a řasenkou, tváře lehce pudřenkou a rty nádhernou tmavě červenou rtěnkou. Šaty, barvy půlnoční oblohy jsem měla na ramínka s kraťoučkými rukávky z průhledné krajky. Výstřih byl decentní a přitom hluboký. Odhaloval oblinu mých ňader a začátek jemné linky mezi nimi, ale nic víc. Kvůli kojení mi korzet začínal až pod ňadry a formoval mi pas do šířky, o které jsem nikdy ani nesnila. Vše zakončovala vzdušná bohatě nadýchaná sukně.

„Musím uznat, že stará paní hraběnka má vkus," pochválila jí Lana.

„Jo, to má," pousmála jsem se. Otočila jsem se na jednu stranu a pak zase na druhou. Sukně šustila i při tomto nepatrném pohybu.

Ode dveří se ozvalo zakašlání.

Obě jsme leknutím nadskočily a prudce se otočily.

Sukně se mi ještě dotočila kolem nohou, jak prudce jsem se otočila.

„Už musíme jít, každou chvíli začnou přijíždět hosté na večeři," oznámil mi Dominik. Stál ve dveřích. Na sobě měl černý společenský oblek a v ruce před sebou, držel výrazně červenou dárkovou kazetu. Byl vykoupaný, čerstvě oholený a ohromně mu to slušelo.

„Jistě, jistě," vydechla jsem prudce a vydala se k malému. Rychle jsem ho políbila na čelo a vzhlédla k Laně. „Sofie ti bude celý večer k ruce. Víš, co máš dělat?" ujišťovala jsem se.

„Vím, madam, nemusíte se bát," ujistila mě s úsměvem a vzhlédla někam za mě.

Otočila jsem se a zjistila, že Dominik stojí kousek od zrcadla.

„Ještě něco," řekl a přitom mě celou přejel pohledem. Pomalu dolů a pomalu nahoru. Přišla jsem si jako pod drobnohledem.

„Něco mi chybí?" zeptala jsem se nechápavě.

„Ano," řekl a otevřel na mě kazetu, kterou měl v ruce.

Z kazety se na mě třpytily diamanty. Odrážely od sebe světlo svící ve všech barevných odstínech. Byl tam náhrdelník, který se od zapínání po obou stranách rozšiřoval, až v jeho středu měl několik dalších, aby utvořily špičku. K němu byly dvě krásné náušnice a náramek, vše také z diamantů.