Cena vykoupení

19. Po tom

Pokud jste při minulé kapitole přivírali oči, tak je při téhle ještě nechte přivřené :)

Seděla jsem v křesle a kojila malého. Nevím, jestli to bylo deštivým počasím venku, včerejším

proplakaným večerem, medovinou, nebo přítomností Dominika, ale malý spal klidně celou noc. Vzbudil se na kojení až ráno v šest a teď, něco po desáté.

Z postele jsem zaslechla šustot přikrývek a jedno zamručení při protažení. Otočila jsem hlavu právě ve chvíli, kdy se Dominik zvedl na lokty a zmateně se rozhlížel po pokoji.

„Dobré ráno," pozdravila jsem ho nejistě.

Byl rozcuchaný a v obličeji ještě trochu pomačkaný, ale to mu dodávalo na roztomilosti.

Nestydět se tolik, zlíbala bych mu ten sladký výraz z tváře. Tedy hned potom, co se uvolním od malého.

„Dobré," oplatil mi pozdrav a očima bloudil po zdech. „Kolik je hodin?" zeptal se, protože na zdi nenašel hodiny.

„Skoro půl jedenácté," odpověděla jsem mu okamžitě. Jediné hodiny v pokoji totiž stály hned vedle vstupních dveří, ale na ty z postele nebylo vidět, protože je zakrýval poloroztažený závěs na posteli. Uvolnila jsem ho, aby na mě nebylo z postele vidět, jak kojím.

Dominik na mě překvapeně přizvedl obočí a pak sebou plácnul zpátky do polštářů. „Takhle dlouho už jsem dlouho nespal," zamručel si pod fousy. Pak se znovu přizvedl na loket a ukázal na mě prstem. „A jak to, že si ten malý hraje s něčím, co patří mě?" zeptal se mě vážně.

Tváře mi zalil nach studu. Neočekávala jsem, že na mě spustí hned takhle po ránu. Vlastně jsem si už od probuzení lámala hlavu, jak to vlastně mezi námi bude? Jak se k sobě budeme chovat? Jak spolu budeme mluvit? Ale teď jsem zjistila, že to bylo naprosto zbytečné.

„Máš smůlu, protože on si řekl první," zašeptala jsem a nach na tvářích ještě ztmavl.

Dominik se uvolněně zasmál a padl znovu zpět do polštářů. „Tak až s nimi skončí, zabírám si je já," oznámil mi a prsty se podrbal na hrudi. Bylo slyšet šustění jeho prstů na chloupcích.

„Přijde mi nespravedlivé, že mě se nikdo nezeptá," ozvala jsem se. Malého lehce pohladila prstem po tváři, abych ho vzbudila, protože při kojení usnul a přitom se připitomněle usmívala. Jak je malý roztomilý a zároveň nad Dominikovými slovy.

Dominik se přizvedl na lokty a podíval se na mě upřeným pohledem. „Oba víme, že jsi hodná holka, takže vyhovíš oběma," řekl, mrkl na mě a pak se začal smát, když uviděl můj ohromený výraz po jeho slovech. Přitom se natáhl kousek za sebe a zatahal za šňůrku, kterou se přivolávalo služebnictvo.

Akorát jsem malého dokojila, když se ve dveřích objevila kuchařka.

„Už jsme se báli, že prospíte celý den," zažertovala hned po pozdravu. Zastavila se jen kousek přede mnou a střídavě hleděla na mě s malým v ruce a na Dominika. Úsměv od ucha k uchu a oči jí jen zářily.

„Myslím, že to není úplně marný nápad," zasmál se jejím slovům Dominik. „A jelikož to venku vypadá, že bude pršet celý den, co kdybyste nám Matyldo, připravila koupel a snídani do postele?" požádal jí koketním hlasem a udělal na ní psí oči.

„Víte moc dobře, že Vám já nikdy nic neodmítnu," mávla na něho kuchařka rukou a lehce se začervenala. Pak se podívala na mě, která jsem tu scénu zvědavě pozorovala. „A až bude hotová koupel i snídaně, tak si vezmu toho Vašeho synka dolů, abyste na sebe měli trochu času," dodala tišeji a odešla z pokoje.