Cena vykoupení

41. Cena vykoupení

Všem moc děkuji za názor. Ještě úplně nejsem rozhodnutá, zda dá Anna Dominikovi šanci, takže i pro mě je konec zatím překvapením. Ale nebojte se, ještě nějaké kapitolky budou :)

Seděla jsem bokem opřená o dveře, hlavu zabořenou v dlaních a vzlykala. V mém

těhotném stavu, kdy mě rozbrečel i zlomený nehet, jsem ani nemohla očekávat, že by tomu v tuhle chvíli bylo jinak.

Měla jsem zlomené srdce, bolavou duši a teď už jsem na 100% věděla, že mé manželství je fraška. Že já nikdy nebudu mít spokojené manželství, jako mají moji rodiče. Jako mají staří manželé Budilovi, nebo ty mladší manželé Budilovi. Nebo snad Vanda s Davidem!

Při vzpomínce na ně všechny jsem se rozvzlykala ještě víc. Proč to oni tak mají a já ne? Proč nemůžu? Udělala jsem něco špatně? Proč mě Dominik nemiluje?

A pak mě napadla ještě další věc. Jak se teď před nimi mám tvářit, když mě viděli s Dominikem a najednou je to celé jinak? Teď už budu zase jen sama. Jen slepec by nepoznal, jak jsem do něho byla zakoukaná. Co jim jako řeknu?

Vanda to na mě určitě hned pozná!

V tu chvíli mě napadlo, že bych se jí mohla nějakou chvíli vyhýbat, než to nejhorší přebolí a postupem času snad něco vymyslím. Jako, že nám to neklapalo, nefungovalo a tak. Utěšovala jsem se v duchu, ale přitom už dopředu věděla, že to nemůže vyjít. Slíbila jsem jí přeci, že budu u jejího porodu. A navíc, Vanda byla kamarádka. Nedokázala bych jí lhát.

Ano, byla kamarádka, která čekala už druhé dítě a její manželství bylo šťastné, plné lásky!

Za to mé, plné lží a zrady.

Ucítila jsem, jak mi něco mačká sukni a pak se to opřelo o má stehna. Ten dotek přerušil zběsilý proud myšlenek, který mi vířil hlavou.

„Má ..ma," ozvalo se přede mnou. A váha na mých stehnech se zvětšila, jak se o ně Matyáš zapřel celou vahou a snažil se zvednout na nožičky.

Pomalu jsem přizvedla hlavu, abych na něho viděla. Musela jsem si otřít oči, abych na něho dokázala zaostřit.

„Máma," řekl znovu. Postavil se na obě nohy a pak se mi s úsměvem zřítil do náruče.

„Matý, co si to řekl?" vydechla jsem ohromeně a přitiskla si ho na hruď. „Ty si řekl máma?" žasla jsem a srdce mi vynechalo úder. „Matý?" přitiskla jsem si ho na své tělo.

„Máma," zopakoval malý znovu. Jednu ručičku mi položil na rameno, ale druhou mi hned vzal za ozdobu ve vlasech a trhl.

Bolelo to, ale já se i tak smála. Opatrně jsem si ho za pomoci jedné ruky posadila do klína a druhou přidržovala jeho ruku, kterou pevně svíral sponku v mých vlasech. Opatrně jsem mu uvolnila ruku a konečně narovnala hlavu, abych se na něho mohla podívat.

„Matý, ty si řekl máma!" zopakovala jsem znovu. Vzala do rukou jeho malé drobné ručičky a zatleskala. „Kdo je tady můj malý šikula?" zeptala jsem se ho a zvedla jednu jeho ručičku do vzduchu. „Já," vykřikla jsem za něho. Dala jeho ručičku dolů a znovu jí přizvedla. „Já," zopakovala jsem znovu a malý se smál.

Naklonila jsem se k němu, že ho políbím na tvář, ale on se uhnul a nespokojeně zamručel. Tak jsem si ho stáhla víc k sobě a položila ho na svých nohách. Rukou hlídala, aby se neuhodil o nedaleké dveře a sklonila se k jeho bříšku.

„Tak ty takhle na maminku?" řekla jsem, než jsem mu začala přes látku košilky prdět do bříška. A malý se smál na plné kolo a svíjel se na mém klíně. Rukama se chytil mých vlasů, až to zatahalo, ale nepřestávala jsem.