Jelikož jste taková zlatíčka a podařilo se vám překonat první tisíc přečtení, tak jsem se rozhodla, vám dát už dnes další kapitolu!!! Děkuju všem za podporu. Jste úžasní a doufám, že budete číst dál 😃💋
Jakmile se rozkřiklo, že jsem s Dominikem zpátky ve městě, dostávala jsem denně pozvání na čaj k dámám, kterým jsem byla představena na plese. Tchýně na mě naléhala, abych alespoň nějaké přijala. Jenže já je všechny s díky odmítala. Nechtěla jsem nikam chodit a tak to vyřešila po svém.
Každý dne zvala do našeho domu na odpolední čaj různé dámy a mě nutila tam s nimi trávit můj drahocenný čas. Dominik tento čas využíval na své pochůzky mimo dům a já mu jen záviděla, že jeho povinnosti nezahrnují hodiny přetvařování se s těmi ženami.
Jediný únik z domu, pro mě představovaly naše ranní projížďky na koni, které jsme si neodpustili ani ve městě. Každý den jsme za svítání vyráželi a vraceli se až k snídani. Což tchýně nesla s nelibostí, ale nikdy o tom nahlas neřekla jediné slovo.
Vstávání za svítání, odpolední čaje a milování v noci s Dominikem se na mě podepsali tak, že jsem se naučila si chodit po obědě lehnout. Spávala jsem až dvě hodiny. První dny jsem přemýšlela, jak to Dominik může zvládat a pak jsem ho jedno odpoledne, když jsem se vracela z odpoledního čaje do pokoje, našla, jak spí v knihovně na židli s podepřenou hlavou.
Tiše jsem k němu přistoupila a pohladila ho po vlasech.
Něco zamručel ze spaní. Protáhl za mě svou ruku a přitáhl si mě k sobě. Potom mi položil svou hlavu do výstřihu. „Zrovna se mi o tobě zdálo," řekl mi a zabořil mi svůj nos do prohlubně mezi prsy a šaty.
„A o čem byl ten sen?" zeptala jsem se ho a zajela mu prsty do vlasů.
„Bylo to o tom, že jsem si z těchhle tvých holek dělal polštářek," řekl a položil mi svou hlavu uchem na prsa. „A bylo to dost příjemné," řekl a přizvedl hlavu, aby mi viděl do očí.
„Jsi unavený, proč si někdy nejdeš lehnout? Já chodím každé odpoledne," přešla jsem klidně jeho poznámku a prsty se proplétala jeho vlasy.
„Tak to děláš po obědě ve svém pokoji?" zeptal se mě a přizvedl na mě obočí. „A já si říkal, že už jsem asi starý, když ty si tak svěží a mě padají víčka, jen co si na chvíli sednu," zasmál se.
Sklonila jsem se k němu a vtiskla mu krátký polibek. „Můžeš se ke mně klidně přidat," usmála jsem se na něho. Zůstala jsem u něho skloněná a přitom se mu dívala do očí. Ruce jsem přesunula na jeho ramena.
„To bych rád, ale bojím se, že kdybych se přidal, nebyl by to pro tebe odpočinek," usmál se na mě a pak shlédl do mého výstřihu.
„Nevadí mi naše milování. Naopak se mi po něm vždy lépe usíná," ujistila jsem ho. Rukou jsem mu z ramene přejela pod bradu, přiměla ho přizvednout hlavu a znovu ho políbila. Vláčně jsem líbala jeho rty.
Spokojeně mi zamručel do rtů, a aniž by rozdělil naše rty, posadil si mě na klín. Rukama mi ihned začal rozvazovat vázání šatů.
„Dominiku, to nemůžeme," namítla jsem zadýchaně, i když jsem sama nechtěla přestávat. „Tvá matka má v salónku návštěvu."
„Nikdo nás neuslyší, a i kdyby, ty staré matrony aspoň zavzpomínají na staré časy," zasmál se a pokračoval. Námitky z mé strany naprosto ignoroval a já to nakonec ráda vzdala.
Tahle vzpomínka na naše milování v knihovně mi na tváři vykouzlila široký úsměv. Ještě teď jsem ho měla doslova v živé paměti. Zvedla jsem ruku a znovu si hřebenem projela vlasy. Nebyla to ani hodina, co jsem se vykoupala a teď si pročesáváním vlasů u krbu je sušila.
ČTEŠ
Cena vykoupení
Historical FictionAnně rodiče domluví sňatek s hrabětem. To je ale asi to jediné, co o něm Anna ví, že je hrabě. Nikdy ho neviděla, nikdy s ním nemluvila a řeči o jeho osobě nejsou zrovna nijak kladné. Má jejich manželství šanci? Dokáže se Anna zamilovat do muže, kte...