Ani spolu ani bez sebe

24. A tak skončil náš první den v Benátkách

Trvalo čtvrt hodiny než Draco svou ženu přemluvil, aby už kostel opustili, ačkoliv, jak se zdálo, ona by tam byla schopná strávit klidně hodiny. Celou dobu se s Laylou tiše pohybovala po kostele a nenápadně fotily. Což byla další věc, která ho zarážela. Draco naprosto nechápal, jak může ani ne čtyřleté dítě zajímat umění. Připouštěl, že Layla čmárala od té doby, co dokázala v ruce udržet tužku a je pravdou, že před pár měsíci si v knihkupectví vybrala knížku o malování, a pak taky o dějinách umění, ze které jí musel pravidelně předčítat, ale měl za to, že je to nějaké přechodné období. Něco jako období vzdoru v pubertě. No evidentně nebylo, když si od Hermiony nechala vyprávět u téměř každého obrazu, co tu byl. Ty obsáhlé kecy, co jí Grangerová přednesla, by unudily k smrti i jeho a to se považoval za člověka, co má perfektně vyvinutý smysl pro předstírání zájmu. Buď jeho dcera předčila jeho hranice a nebo, a to bylo ještě děsivější, ji ty šílené žvásty opravdu zajímaly.

„Tak kam nás vezmeš teď?" pohlédl na Hermionu, když z vyšli z přítmí kostela do zářivého odpoledního slunce. Musel si zakrýt oči, jak moc ho jasné slunce oslepilo. Hermiona se otočila jeho směrem. V zádech měla slunce, které kolem ní vytvářelo kouzelnou auru a působila tak až nadpozemským dojmem. Alespoň to by řekl každý správně zamilovaný novomanžel. Jeho jen napadlo, že sakra by mohla stát jinde, aby se nemusel koukat do slunce, když s ní mluví. Toť k jejich velké lásce.

Pohlédla na něj. „Co kdybychom šli na most Accademia a tam to dneska skončili?"

Draco se zamračil. „Nemám tušení, co to je, ale zní to líp než tenhle kostel. Takže doufám, že to i bude lepší. A že tam nebudu muset platit dobrovolné vstupné," dodal významně. Pořád jí to neodpustil. Pět těžce vydělaných euro skončilo v nedobytné plechové skříňce jako dar nějakým maníkům, co se starají o tenhle děsu plný kostel. Přesně proto je skvělé nebýt ženatý. Nikdo neutrácí vaše těžce vydělané peníze. Můžete si je utrácet sami.

Hermiona po něm vrhla na oko uražený pohled, ale zdržela se komentáře a rozešla se jednou z mnoha uzoučkých uliček. Draco, navzdory své náladě „kritizovat vše co udělá moje žena" nemohl popřít, že ho fascinuje s jakou přesností se pohybuje změtí nelogicky uspořádaných uliček. On sám měl problém zapamatovat si cestu z hotelu ke kostelu, natož, aby byl schopný orientovat se tu a najít konkrétní místo. Tohle město zkrátka postrádalo jakýkoliv řád.

„Maminko?" přiběhla k nim Layla s výrazem absolutního štěstí.

„Ano, broučku?" usmála se na ni Hermiona a pro ni tak typicky se k ní mírně sklonila.

„Půjdeme taky do té velké galerie?" optala se Layla a chytila se Hermiony za ruku. Tak malé gesto a přesto Draca někde uvnitř dloubl červíček žárlivosti. Jak rychle se jeho dcera na Grangerovou naučila reagovat jako na rodiče. A jeho odsunula na druhou kolej. Pokroutil nad sebou hlavou. Byl vážně nevyrovnaný, vždyť tohle bylo přesně to, co chtěli, aby se dělo. Asi napíše Potterovi, ať mu sem pár těch tabletek pošle. Jinak to nevidí slibně.

Hermiona šokovaně zůstala stát a mírně nejistě pronesla: „Víš, Laylo, nejsem si jistá jestli by tě to bavilo."

Holčička vehementně zakroutila hlavou. „Bavilo. Tatínek mi o ní četl ve velké knížce, kterou jsem si vybrala v knihkupectví. V té knížce bylo spoustu obrázků, které jsou v té galerii a jsou moc hezké. Chtěla bych je vidět," vzrušeně štěbetala.

Hermiona ji zaraženě sledovala. Trochu ji Laylin zájem o umění začínal děsit. Milovala zvídavé děti a Layla ji svým zájem o cokoliv uchvátila ještě před tím, než vůbec přišel Malfoy s tímhle pošahaným manželským plánem. Ale co bylo moc, to bylo moc. Aby čtyřletá holčička toužila jít do benátské galerie, která by svou velikostí unudila i spoustu dospělých, to už bylo podivné.