Ani spolu ani bez sebe

19. První nejisté krůčky

V pohádkách po tom zlém přichází to dobré. Když si hrdinové v jedné kapitole sáhnout na dno, v další už jsou zase šťastní a pak následuje epilog, kde je ta krásná věta žili šťastně až do smrti.

Ale oni nebyli v pohádce. Jejich manželství nebylo pohádkovým příběhem, co by chtěli rodiče vyprávět svým dětem před spaním. Bylo spíš jako Shakesperovská tragédie. Jen doufala, že na konci všichni neumřou.

Takže proto, že v žádné pohádce se šťastným koncem, jednorožci a duhou nebyli, po usmíření nepřišla prudká změna. Žádné velké uvědomění, omluvy a svět zalitý sluncem. Ač byli kouzelníci, změna nepřišla jako mávnutím kouzelného proutku. Všechno šlo pomaloučku, nejistě a doprovázené opatrným našlapováním, jako kdyby byli na minovém poli. Což svým způsobem byli. Ani jeden z nich netušil, co může způsobit další výbuch.

Ale ano, pomalu si začínali rozumět. Neobrátili tedy hned o stoosmdesát stupňů, ale minimalizovali vzájemné hádky, snažily se o věcech mluvit a jeden druhému naslouchat. Rozhodně to nebylo snadné, ale tentokrát vytrvali. A pět dní po oné nepříjemné hádce už si našli jakýs takýs řád, kterého se drželi. A Merline stůj při nich, ono to skutečně fungovalo. Naučili se jemně upozorňovat toho druhého, když překračoval hranice a dávali si najevo, když se jim něco nelíbilo, s něčím nesouhlasili, něco chtěli změnit. Všechno v klidu, s rozvahou a bez křiku.

Samozřejmě, nebyly v pohádce, takže ne vždy to bylo tak růžové, zalité jednorožci a duhou. Občas jim praskly nervy, neudržely se a štěkli po sobě. Nebyli by to oni, kdyby občas nehodili nějakou tu urážku a nezvýšili hlas. Ale se sebezničujícími hádkami z prvních dvou týdnů se to nedalo srovnat ani v nejmenším.

Hermiona se každou minutu každého dalšího dne, co uběhl od té neslavné hádky, utvrzovala v tom, že zůstat bylo dobře. Nebyli z nich nejlepší přátelé, co se podporují a mají rádi. Upřímně pokud taktový bude jejich vztah ke konci manželství, bude to zázrak. Prozatím ale stačilo, že se snažili si rozumět. Pomáhat si. Respektovat se.

Ano, respekt a pochopení pro toho druhého. To bylo to, co jim v prvních dvou týdnech v manželství zoufale chybělo. Teď se to naopak ze všech sil snažili udržet, nesklouznout do starých kolejí, kde si nesmyslně dávali najevo pohrdání tím druhým. Ne že by to šlo hladce, Hermionu někdy stálo veškeré nervy nevychrstnout manželovi do obličeje sklenici vody za jeho arogantní chování. Na druhou stranu věděla, že on má cukání pokaždé, když mudruje a poučuje ho. Takže si byli svým způsobem kvit. Iritovali se navzájem, ale respektovali se. Protože oba věděli, že za tu hranici, kterou v počátku manželství překročili, už znovu zajít nechtějí. Usilovně se to období snažili napravit, vymazat si ze vzpomínek.

Dracova snaha vyžehlit první dva týdny, kdy se dle vlastních slov choval jako Potter bez mozku, zašla dokonce tak daleko, že když jim dnes na dveře zaklepali právě Potterovi, bez řečí je pustil dál. Dobře, úplně bez řečí to nebylo, ale na poměry Draca Malfoye prakticky ano.

To bylo před třemi hodinami, teď už byla Hermiona s Ginny v kuchyni a svěřovala se jí s událostmi posledních dní, kdy nebyly příliš v kontaktu. Teda popravdě nebyly v kontaktu vůbec od té chvíle, co se Ginny dozvěděla, že je její kamarádka těhotná. Takže měly vskutku, co dohánět. A to i přesto, že Hermiona se obezřetně vyhnula zmínce o jakýchkoliv potížích či hádkách, čímž eliminovala devadesát procent událostí.

"Počkej, vy fakticky jedete do Benátek?" vykulila šokovaně oči Ginny a téměř upustila talíř, který se chystala dát do myčky. Hermiona se nad jejím údivem pousmála. I jí se to však stále zdálo neuvěřitelné. V podstatě to bylo jako z jiného vesmíru, že si s Dracem skutečně jako dospělí lidé promluvili o onom Pansyně plánu se svatební cestou do Benátek, který byl spouštěčem jejich poslední velké hádky. Tentokrát se však už nehádali a po dlouhých rozhovorech dospěli k závěru, že pokud by se dokázali nezabít, a že by to bylo sakra těžké, bude to skvělá příležitost, jak opět zvýšit šance na svěření Layly do Dracovy péče. Jak ostatně už dřív řekla Pansy. A tak po dlouhých hodinách, kdy Hermiona situaci analyzovala a Draco se jí v duchu nových pravidel snažil naslouchat, se společně shodli, že jsou ochotní do toho jít. Takže ano, do Benátek se jelo. Stálo je to sice skoro manželství, ale to už je detail, o kterém není třeba se zmiňovat.