Ani spolu ani bez sebe

28. Když jsme se spolu začali smát

"Je to tu trochu přeplácané," prohlásil Draco suše s pohledem upřeným na nejproslulejší část Benátek - na náměstí San Marco. Hermiona mu musela tiše dát za pravdu. Možná že ani slovo přeplácená správně nevystihovalo onen lehce bizarní zjev náměstí. San Marco však bylo svou přehnanou okázalostí a až podivně výstředním vzezřením proslulé. Není divu, když každá část tohoto náměstí pocházela z jiného koutu světa.

Pravdou bylo, že Benátčané se ani nesnažili tento ne zrovna obdivuhodný fakt popřít. Popravdě proto asi ani nebyl důvod, neboť rozkradené budovy ze všech koutů světa vytvářely překvapivě až téměř uměleckou koláž, která vlastně lahodila oku. Mělo to v sobě nějaké kouzlo, něco, co i z různorodých staveb a stylů dělalo umělecké dílo. Svým způsobem. Když si člověk na ten pohled zvykl.

Hermiona se však přesto pobaveně ušklíbla. „Přeplácané?" nadzvedla obočí. "Já myslela, že to je přesně Malfoyovský styl," prohodila lehce uštěpačně. Nemohla si to drobné popíchnutí odpustit. Ne potom, co si z ní její muž utahoval v jednom kuse. Ona byla oproti němu pouhý amatér. Ale spokojený amatér.

Draco jí věnoval zdrcený pohled a zcela vážně prohlásil: „Je rozdíl mezi přeplácaností a elegancí." Krátce se zasmála a pokroutila nad jeho dětinským chováním hlavou.

Zamračil se, když její neseriózní vnímání situace zachytil. V posledním, nutno podotknout, že velmi chabém, pokusu o obhajobu vkusnosti stylu jeho vznešeného rodu, pronesl: "Na tom zásadně trvám. Malfoyovi mají velmi elegantní styl."

Jeho žena však jen ledabyle pokrčila rameny. Zcela očividně ji debata už nebavila. "Když myslíš," prohodila s nezájmem, který odrážel její nezájem v této konverzaci pokračovat. A Draco to pochopil.

Vlastně od začátku věděl, že jediným důvodem této zbytečné výměny slov bylo ho provokovat. Jeho drahá manželka se obtěžovala vypustit z pusy tolik slov, jen aby ho nadzdvihla. Což mu svým způsobem připadalo vtipné. Dokonce natolik, že by si z ní rád utahoval. Byl v pokušení prohodit něco v tom smyslu, jak se začíná pomalfoyovávat, ale včas hodil zpátečku. Jejich příměří bylo zatím stále ještě příliš křehké. A ač si byl opravdu jistý, že se s Grangerovou do oné fáze, kdy chtěla jejich dohodu zrušit, už znovu nedojdou, nechtěl zbytečně riskovat. Stačilo, že jejich příměří dennodenně podrobovali zkouškách všeteční novináři nemusel to zkoušet i on, aby se přesvědčil kolik toho vydrží. Mohl by totiž dost dobře zjistit, že to není tak silné příměří, jak se domníval. A to by už nemusel zvládnout ani on, ani Grangerová. Takže bylo lepší hrát hodného manžela. Pro všechny případy.

Naposledy se ušklíbl a objal svou ženu kolem pasu. Vzápětí i ona obtočila tu svou kolem jeho pasu. Za posledních pár dnů se to pro ně stalo zcela automatickým gestem. Stejně tak jako jeho ruka kolem Hermioniných ramen či spontánní polibky. Byla to přesně ta drobná nenápadná gesta, která se objevují u novomanželů. Nepatrné drobnosti, které však až děsivě mnoho vypovídají o skutečném vztahu čerstvých novomanželů. A oni jimi byli. Byť falešnými, tak byli. A všichni ti skrytí fotografové, které Draco dneska už přestal radši sledovat, protože to by vlastně nedělal nic jiného, na tyto projevy lásky čekali. Třásli se nedočkavostí na zachycení každého drobného momentu lásky. Takže jim to museli dát. Logicky, samozřejmě, to nebylo nic objevného.

"Vidíš ty holuby?" ohrnul Draco znechuceně nos a pootočil svou ženu k hejnu holubů, kteří si to bez problémů štrádovali po náměstí a kteří ztratili základní zvířecí instinkty a bez obav se přibližovali k turistům. "Ti lidé si je dobrovolně berou na ruce. To je dost nehygienické," pokračoval stejně znechuceně.