Ani spolu ani bez sebe

8. Různorodé reakce, co vyvolala chemie mezi námi 2/3

Stáli před dveřmi. Těmi, které vedli do sídla, kde ji kdysi tak ošklivě mučili. Sama sobě tehdy přísahala, že když odtamtud odejde živá, nikdy se už nevrátí. Vzpomínky na to, co se uvnitř stalo, byly příliš bolestivé. No a teď tu stála a chystala se majitelům sídla oznámit, že si bere jejich syna. Jak absurdní.

Po návštěvě Nottových, ze které stále zpracovávala rozhovor s Pansy, Draco nadhodil, že by mohli jejich kouzelné zasnoubení oznámit příbuzným. Netvářil se přitom dvakrát nadšeně, ale oba stejně dobře věděli, že k tomu dříve či později dojít musí. Obrnili se velkou dávkou trpělivosti a hodili si mincí, ke komu půjdou nejprve. Los padl na jeho rodiče. Hermiona si nebyla tak úpně jistá, zdali je ráda, že to bude mít dříve za sebou, nebo jestli je zděšená z toho, co ji vlastně na Manoru čeká.

"Grangerová?" vyrušil ji Dracův hlas z myšlenek.

"Ano?" pohlédla na něj.

"Moji rodiče...nebudou úplně nadšení."

"Takové iluze si nedělám," odvětila trpce.

Přikývl. "Ani jsem si to nemyslel. Ale jde o to, že pro ně bude těžké našemu zasnoubení uvěřit. Nejen faktu, že jsem si vybral tebe, ale především tomu že se skutečně milujeme." Při posledním slově prsty naznačil uvozovky.

"Znovu, Malfoyi, já si nedělám iluze."

Vydechl. "Dobře. Prostě se před nima nesmíš zhroutit. Nejtežší nebude přesvědčit kouzelnickou společnost nebo tu tvojí bandu chuďasů, že se milujeme, ale moje rodiče."

Zamračila se na něj. "Podívej, budu dělat maximum, ale nemůžeš po mě chtít, abych byla šíleně zamilovaná snoubenka v domě, kde mě mučili, před lidma, kteří mě nenáviděli a pravděpodobně stále nenávidí. A nejen to. Prakticky mnou opovrhují."

Draco si unaveně prohrábl vlasy. "Já ti naprosto rozumím, Grangerová. Máš na to plné právo. Jen jsem prostě chtěl...víš co, ser na to," pokroutil hlavou a odvrátil se od ní.

Povzdechla si. Komunikace jim pořád dost vázla, ale co čekat po pár dnech společného bydlení.  "Ty víš, že dělám věci na sto procent," promluvila smířlivě, "chci to zvládnout, ale není to jednoduché, ne tady." Otočil se k ní a bezvýraznou tváří ji pozoroval. "Budu dělat, co je v mých silách, abych je přesvědčila. Ale...," nepatrně se otřásla strachy, skoro by si toho nevšiml, kdyby přitom nepřerušila svůj monolog, "slib mi, že mě podržíš," šeptla neslyšně.

Obočí mu překvapením vyjelo nahoru. Nikdy neviděl Grangerovou takhle slabou a vyděšenou. Ani tehdy v sídle, kdy na ni surově seděla jeho teta, neztratila nic ze své síly a odvahy. "Budu se snažit ti pomoct, ale nemůžu slíbit zázraky, to moc dobře víš."

Jednoduše přikývla. "To mi stačí." Tentokrát se odvrátila ona od něj. Draco na to nic neřekl, jen houkl na svou dcerku, co vesele pobíhala mezi záhony růží. Udýchaně k nim doběhla.

"Tak co dosáhneš dneska na klepadlo?" rošťácky se na ni usmál. Layle se rozzářily oči a pokusila se doskočit ke klepadlu asi metr a půl na zemí. Když se jí to nepovedlo, zklamaně od dveří odstoupila a smutnými kukadly na něj pohlédla. "Tak přístě, broučku. Ještě jsi malé škvrně," rozcuchal jí s úsměvem vlasy a sám klepadlo použil. Trvalo několik mučivě dlouhých vteřin, než se dveře otevřely a v nich stála v celé své kráse Narcissa Malfoyová. Upravená, elegantní a s kamenným výrazem ve tváři. Neprojevila žádný údiv nad jeho doprovodem, jen je ledově sledovala.  

"Draco, ráda tě vidím. Nevzpomínám si, že bys plánoval nás navštívit."

Draco si odkašlal. "Neplánoval jsem, ale s Herminou tobě a otci potřebujeme něco říct, tak jsem myslel, že se můžeme zastavit." Během svého vysvětlování chytil Hermionu za ruku. Překvapivě jeho stisk opětovala a na tváři vyloudila úsměv.