Ani spolu ani bez sebe

32. Poklidný den naší dovolené

"Dneska nikam nejdeme," prohlásil Draco, když se Hermiona konečně vypotácela z koupelny, kterou svým náletem téměř vyplavila. Okamžitě se na něj otočila a vytřeštila oči v nefalšovaném zděšení.

"Prosím?" Její tón jasně říkal, že by měl své stanovisko hodně rychle přehodnotit. Draco však neuposlechl a zcela klidně zopakoval své předchozí prohlášení. Což se poměrně jistě rovnalo sebevraždě.

"Řekl jsem, že nikam dneska nepůjdeme."

Hermiona k němu přikročila blíž. "A co jako asi budeme dělat? Posedávat v tomhle monstrózním pokoji a koukat na sebe?"

Draco se uchechtl, čímž svou manželku popudil ještě víc. Blýskla po něm pohledem tak ostrým, že se hodně rychle zklidnil. Ze svého návrhu však neustoupil. "Myslím to vážně, po včerejšku potřebujeme všichni pořádný odpočinek. Ty především." Hermiona se nadechla k protestům, ale zarazil ji jediným gestem ruky. "Nemusíme být zavření tady, to by stejně neprospělo celému plánu, ale odmítám se dnes tahat po památkách. Můžeme si sednout do nějaké kavárny nebo já nevím, co chceš dělat. Ale budeme v klidu. Jasný?"

Hermiona chvíli mlčela. Dracův výraz nepřipouštěl diskuze, ale to jí nečinilo problémy. Klidně by se s ním hádala, i kdyby se tvář sebevíc přesvědčeně a diskuzí odmítavě.

"A můžu aspoň vybrat, kam si půjdeme sednout?"

Draco protočil oči. "Je snad něco, o čem na téhle dovolené nerozhoduješ ty?" Nadechla se k duchaplné reakci. "To byla řečnická otázka, Grangerko," dodal s úšklebkem. "Jasně že můžeš, obávám se, že bych s tebou nevydržel, kdybys nám dnešek neřídila." Hermiona nafoukla tváře v uraženém gestu. Draco se nad jejím zjevem zasmál. "Samozřejmě by mi to chybělo, kdybys neorganizovala každý náš krok," prohlásil zpola ironicky, zpola vážně. Čímž Hermionu alespoň trochu obměkčil.

"Dobře," přisvědčila nakonec. Draco přikývl a chystal se ložnici opustit, když se jeho manželka, dosud zabalená v huňatém županu, bude převlékat. Zastavil ho však její hlas.
"Děkuju, Draco." Pokroutil hlavou a otočil se k ní.

"Nemusíš mi děkovat, stačí, když mi přestaneš odporovat." Naposledy se ušklíbl a už skutečně odešel.

*** *** ***

Hermiona se nové situaci velmi rychle přizpůsobila a i v nic nedělajícím dni dokázal najít prostor pro značnou míru plánování. Draco ji málem zardousil, když třicet minut strávila proškrtáváním možných kaváren a podniků, kam by mohli toho dne zajít. Zdálo se, že svého nápadu vytvořit odpočinkový den hluboce lituje už po hodině od jeho oznámení. Skutečně rvát vlasy si však začal, až když dorazili na místo, protože vybrala malou kavárničku na zapadlém náměstíčku, daleko od turistického ruchu a podniků křičících luxusem. Což zrovna jeho dvakrát nepotěšilo. A dal to velmi ochotně najevo v moment, kdy mu došlo, co pro jejich oddych vybrala.

"Vážně? To jsme nemohli jít do něčeho luxusnějšího?" povzdechl si frustrovaně při pohledu na skromnou kavárničku na náměstí San Barnaba.

Hermioně zazářily oči. "Ne," prohodila spokojená. Ačkoliv jí zakázal turistické procházky po památkách, měla slovo alespoň v tomhle a náležitě toho využila.

"To ti nestačila ta zapadlá kavárna včera?" zaúpěl a následoval ji k jednomu ze stolků před kavárnou. Oba však věděli, že jeho chabé pokusy o diskuzi jsou dosouzeny k zániku. Ať se mu to líbí nebo ne, stráví den v mudlovské kavárně, která měla daleko do standartu, na který byl zvyklý.

Hermiona se nad jeho průpovídkami znuděně zamračila. "Co kdybys už přestal s tím svým naříkáním, jsi horší než Layla." Zamračila se, aby dodala své výpovědi důraz.