Ani spolu ani bez sebe

15. A co na to řekli tví přátelé 1/2

Byt mladých manželů Malfoyových zatím nikdy nebyl tak tichý. Naopak jeho charateristickým prvkem byl neustálý hluk. Ale ne dnes. Hermiona si mechanicky balila v ložnici, Draco tiše supěl na balkóně a Layla si spokojeně hrála v pokojíku. Neměla nejmenší tušení, co se mezi jejími rodiči děje. Byla ve svém vlastním dětském světě, kde hádky a problémy neexistovaly. Ani v té nejdivočejší noční můře by ji nenapadlo, že maminka, na kterou tak dlouho čekala, ji záhy opustí.

Klid toho rána narušila Pansy Nottová, když zavítala na svou obvyklou návštěvu s trochou dávky podpory. Jen stěží mohla vědět do čeho toho dne zavítá.

"Draco, Grangerko!" zahulákala v moment, kdy se sama pozvala do bytu. Odezvou jí však bylo jen ticho. Hermiona byla příliš zaneprázděná urychleným balením, než aby ji zaslechla, a Draco by ji ignoroval, i kdyby měl možnost ji na balkóně slyšet. A Layla žila ve svém vlastním světě, kde momentálně pro rušivé elementy nebylo místo, takže příchodu oblíbené tety si nevšimla.

"Hej, manžílci!" houkla černovlasá žena znovu. Nejistě se rozešla do kuchyně, kde běžně po ránu mladou paní Malfoyovou zastihla. Ale nikdo tam nebyl. A ani její obvyklé kafe tu nečekalo. Zmateně se rozhlédla po místnosti. A skrz dveře na balkón spatřila svého kamaráda. Ten pohled ji vskutku vyděsil. Draco byl zhroucený ve venkovním křesle, tvář měl složenou v dlaních, lokty opřené o stehna a i na tu dálku viděla, jak zubožený je jeho vzhled.

"Draco?" oslovila kamaráda tiše, když otevřela dveře na balkón. Nevšiml si jí. "Draco, slyšíš mě?" zkusila to znovu. Konečně k ní vzhlédl. Byl překvapený, že ji vidí, to poznala okamžitě. Ale musel být dost mimo, protože se ani nesnažil skrývat tu neuvěřitelnou bolest, co se mu zračila ve tváři. Nepamatovala si, kdy naposledy viděla, že by vypadal tak zoufale. Mohly to být roky. Vyděšeně k němu přiskočila. "Co se pro Merlina stalo? Zabil si Grangerovou? Musíme schovat její tělo? Něco vymyslím, neboj. Všechno bude zase v pořádku-"

"Rozvádíme se," přerušil ji dutě. Žádná emoce. Jen prázdno.

Nechápavě zamrkala. "Cože? Vžyť jste se sotva vzali."

Dostal svůj výraz pod kontrolu a pronesl: "Rozvádíme se. Skončili jsme."

Zalapala po dechu. "Žertuješ, co?" Vrhl na ni všeříkající pohled. "Ty..." špitla rozhozeně. Nechápala to. Věděla, že jejich manžeství má k ideálnímu hodně daleko, ale měla dojem, že se tolerují. Byla tu ob den. Všimla by si přece, kdyby bylo něco v nepořádku, ne? Očividně ne. "Co se stalo?" zeptala se něžně a opatrně ho chytila za ruku.

Zakroutil zoufale hlavou. "Řekla, že končí."

"Svině jedna slabá," zavrčela Pansy naštvaně.

"Hmmm..." přizvukoval jí Draco.

"A cos udělat ty jí?"

Draco se zamračil. "Já jí nic neudělal. To ona se rozhodla odejít." Pansy skepticky nadzvedla obočí. Draco byl její nejlepší kamarád, chodila s ním a nakonec po jeho boku stála pár měsíců jako manželka. Věděla, že ať je Grangerová slabá jak chce, rozhodně se nevzdala jen tak pro srandu králíkům. Draco se o to musel přičinit. A jak ho znala, musel se o to přičinit opravdu velkým dílem.

"No jasně, Nebelvíři vždycky za všechno můžou," poplácala ho po rameni, vyskočila a ignorujíc jeho nechápavý pohled odcupitala do obýváku.

Je načase jednat. To, že těm dvěma zcela očividně přeskočilo, neznamená, že je na tom ona stejně. Vzdát se je poslední možnost, nejprve je třeba bojovat. A i když oni bojovat nechtějí, bude bojovat ona.