Ani spolu ani bez sebe

26. Rodiče roku

Nerada házím dlouhé výlevy před kapitolu. Takže je to až na konci. A pevně doufám, že si to někdo přečte. Protože to je docela důležité. Ale nejprve si užijte kapitolku! 

*** *** ***

Draco se probudil do teplého sobotního rána. Vedle něj ležela Hermiona s hlavou položenou na jeho hrudi. Při tom pohledu se musel ušklíbnout. Ta ženská rozhodně spala hodně tvrdě, když k němu byla dobrovolně tak moc přitisknutá. Alespoň pokud mohl soudit podle toho, jak se včera vzpouzela myšlence spát s ním v jedné posteli. To vypadala, že i druhý konec manželské postele je pro ni příliš blízko.

Po včerejší večeři, kterou Grangerová celou tiše supěla, kvůli jeho výběru podniku, se odebrali do hotelu a svedli malou hádku o tom, kde vlastně budou spát. Hermiona totiž zásadně odmítala sdílet s ním jednu postel. Velmi dospěle.

Dosud doma v Londýně spali v jedné ložnici, ale s oddělenými lůžky, což obou více než vyhovovalo. Tady však, k jejich obrovské smůle, jiná než manželská postel nebyla. Zcela překvapivě, když to bylo novomanželské apartmá, jak sarkasticky utrousila jeho choť. A tak jim nakonec nezbylo nic jiného, než si ustlat na společném lože. Grangerová se jako správná novomanželka odsunula až na samý okraj postele a nebyla daleko od toho mezi ně naskládat kupu polštářů. Jakoby byly malé děti a stavěly si polštářovou pevnost. No zkrátka se tvářila, že sdílet s manželem postel je pro ni ten největší trest pod sluncem. Jako pro každou novomanželku, že?

Ale aby zase nedělal hysterku jen ze své ženy, ne že by snad on sám skákal radostí z představy, že s ní spí v jedné posteli. To skutečně ne. Popravdě ta skutečnost ho nenechávala ani trochu klidným. A dal by cokoliv za to, aby s ní postel sdílet nemusel. Byla to jedna z mála věcí, na které se bezproblémově shodli.

Ale jak jí sám velmi moudře vysvětlil, dřív nebo později budou tento zvyk muset zavést i doma, pokud chtějí před kontrolami z ministerstva vypadat jako skutečná a fungující rodina. Tak by bylo docela příhodné natrénovat to už tady. Na to jeho vševědoucí žena neměla odpověď, takže jen nakvašeně odešla do koupelny a debatu tím ukončila. Opět velmi dospěle.

Každopádně, když jakž takž vyřešili otázku spaní, přilezla k nim do ložnice Layla. Tvářila se nevinně, což samo o sobě nevěstilo nic dobrého. A mělo je to oba varovat. No nevarovalo. Po mnoha minutách, kdy jim jeho dcerka vysvětlovala, jaké všechny obrázky namaluje, z ní vypadlo, proč vlastně přišla. Chtěla pohladit Hermiony ne příliš velké bříško. Draco se i teď zpětně musel ušklíbnout nad vzpomínkou šokovaného výrazu, který se na tváři jeho chotě usídlil, když tuto prosbu Layla vznesla.

Ačkoliv ho upřímně bavilo, jak šokovaná Grangerová byla, ani on sám nepovažoval tento Layly nápad za jeden z těch nejlepší. A to byl také důvod, proč se ji pokusil z ložnice odvést, než si je ta mrška zase získá. Bohužel, Layla se nedala, použila své perfektní přesvědčovací schopnosti, a tak jí za pár minut Hermiona odkryla své bříško v podstatě dobrovolně. Ta malá vyděračka ji po něm fascinovaně hladila a tvrdila, že cítí miminko kopat. A taky jim přesvědčeně vysvětlila svou teorie, podle které zjistila, že to kopající patě je holčička. A ona tak bude mít sestřičku. Popravdě ani Draco, ani Hermiona té teorii úplně nerozuměli. Ale to malou Laylu ani v nejmenším netrápilo.

Zdálo se, že celé trapné situaci, aspoň z Dracova pohledu trapné, jestli z Hermionina to nevěděl, ale předpokládal, že ani ona neskáče radostí z toho, že jsou nuceni podstoupit tento rádoby rodinný moment. Tedy vypadalo to, že celé ohromně trapné situaci bude konec, budou si moct plácnout, že to zvládli a jít v klidu spát. Draco už si dokonce skoro oddechl. Ale ta malá mrška, která v sobě z Malfoyovské vychytralost měla více než je zdrávo, přišla s třešničkou na dortu. A předčila tak všechny jeho představy o neuvěřitelně trapné situaci.