Ani spolu ani bez sebe

35. Romantika za všechny prachy

Loďka za hlasitého hučení zakotvila v drobném přístavu. Hermioně stačil jeden zběžný pohled na Draca a jeho výraz jí poměrně jasně sdělil, že tento skromný ostrůvek rozhodně není jeho styl. A že s její volbou vážně není spokojený. A že už teď hluboce lituje, že jí tohle dovolil.

Neuvěřitelné, co všechno se může skrývat v jednom pohledu. Draco Malfoy na to byl přeborník.

Pravdou ale bylo, že Hermiona si nebyla zcela jistá, jestli existovala vůbec nějaká volba pláže, kde by její manžel byl spokojený. Protože od začátku dával nepokrytě najevo, že výlet na pláž, ať už je to jakákoliv, není něco, pro co bude hlasovat. Takže když už jí to tak milostivě povolil, mohla být natolik vstřícná a najít nějakou luxusnější pláž, co by více odpovídala jeho vkusu. Nějakou, kde nebude zas tolik proklínat svůj souhlas. Ale ne. Ona je vzala na ostrůvek, který k luxusu měl zoufale daleko. A na něm ještě zvolila tu pláž, která byla méně luxusní a měla být více méně přírodní. Což jí připadlo opravdu hezké, naopak Dracovi nepřekvapivě ani moc ne.

Takže i blbec by věděl, že je sebevražedné Draca na takovýto ostrov brát. Ale ona toužila po pláži daleko od lidí, kde bude mít klid. Ne po shonu luxusního střediska, kde je hlava na hlavě. A upřímně, na její obranu, Draco taky prohlásil, že chce dál od lidí. I když je docela jisté, že takovouto pustinu tím nemyslel. To už je ale detail. Měl se lépe vyjadřovat. Vlastně, když nad tím tak přemýšlí, asi to je v zásadě jeho chyba. Ano, přesně tak, může si za to sám, ona je zcela bez viny.

"Doufám, že mi Pansy za tohle dá medaile," utrousil, když hodnou chvilku skepticky ostrůvek pozoroval z bezpečí paluby lodě. Zcela očividně se do sestupu na onen ostrov ani trochu nehrnul.

Hermiona si útrpně povzdechla, znovu na něj pohlédla a pak ze sebe neochotně vypravila: "No...kousek odsud je trochu lepší pláž. Nebo spíš taková luxusnější. Něco pro tebe. Můžeme přejet tam."

Koutkem úst se pousmát. "To je dobrý, Grangerko, co bych ti pak vyčítal přece." Ušklíbl se. "Jen jsem nevěděl, že můj požadavek na méně lidí vezmeš tak doslova."

Hermiona se usmála na půl cesty mezi provinilým a potěšeným úsměvem. "Možná jsem to trochu přehnala?" nahodila tiše.

Draco se od srdce zasmál. "To rozhodně. Ale ne víc než když si mi pozvracela boty v tom výtahu."

"To byl ale omyl!" ohradila se dotčeně Hermiona.

Draco pozvedl obočí. "No to doufám, že byl. Vím, že nejsem tvůj nejoblíbenější člověk na světě, ale doufám, že bys mi záměrně na boty nezvracela."

Hermiona se zasmála. "Nevím, kde bereš tu jistotu."

Draco znovu pozvedl obočí, přičemž začal sbírat jejich věci, aby mohli loď opustit. "Nevím, kde bereš ty tu jistotu, že tě s Laylou nevysadím na ten pochybný ostrov a neodpluju zpátky do našeho krásného hotelu."

Na moment se jeho manželka zarazila, nadechla se, očividně nejistá, zda žertuje nebo by toho opravdu schopný byl. U Draca Malfoye nikdo neví, že? Nálady se mu střídají jak na houpačce, ani by se moc nedivila, kdyby mu ruplo v bedně a nechal je hrát si tu na Robinsona. "To bys neudělal," odvětila rozhodně.

"No, nevím, proč si tím jsi tak jistá." Tvář mu zdobil pokřivený úsměv. Hermiona se zamračila a vrhla na něj zlostný pohled. Protočil oči. "Samozřejmě bych to neudělal, kdo by mi pak oživoval můj nudný život, že jo," utrousil sarkasticky. Novopečenou paní Malfoyovou tím moc neuklidnil. Ani neobměkčil. Ale nechala ho, aby jí objal, chytila jeho dcerku za ruku a společně sestoupili na ostrůvek, aby se vrhli do dalšího dobrodružství, které jim dnešní den připravil.