Ani spolu ani bez sebe

34. Jedno setkání u záchodů...

Když se Hermiona dívala na ten nápad zpětně, chápala, že to byla poměrně velká hloupost. Ale to ráno se jí to zdálo jako geniální záležitost. Dokonce to považovala za jeden ze svých nejlepších nápadů na této cestě. Přece co může být špatného na výletě na ostrov Murano? A na ten ostrov hned vedle? No v jejich případě naprosto všechno!

Draco s tím nesouhlasil od začátku. Ale on nesouhlasil se spoustou jejích vskutku skvělých nápadů, takže jeho názor nebrala v potaz. Možná výjimečně měla. Pak by totiž nemusela v novinách sledovat ty úděsné fotky. A číst pochvalné zprávy z Londýna.

Ale pěkně popořadě.

Ráno poté, co se vrátili z nákupu suvenýrů, vstala dříve, než zbytek jejich podivné rodinky, a prošla své poznámky k Benátkám. Byla frustrovaná po dni, který strávili nicneděláním. Žádné památky. Žádné zajímavosti. Žádný efektivně strávený čas v tomto městě.

No dobře. Zcela upřímně, připouštěla, že den oddechu jí pomohl. Po druhém dni se cítila strašně vyčerpaná. Po včerejšku byla plná energie. Proto musela na dnešek něco naplánovat. Samozřejmě. To by nebyla ona, kdyby nevymyslela další kupu programu. Vyhodnotila jako nejlepší možnost pro jejich předposlední den v Benátkách návštěvu sklářského ostrova Murano. A také se s tím ihned vytasila před Dracem, když se v devět uráčil vstát.

"Cože?" zeptal se nechápavě s hrnkem čaje v ruce, když na něj všechno nesrozumitelně vysypala. Povzdechla si a pomaleji svůj monolog zopakovala. Draco se netvářil o moc chápavěji. "Ty chceš jet na nějaký pitomý ostrov? Potom, co se se ti stalo předevčírem?"

Hermiona si povzdechla. "Včera jsem si odpočinula a jsem plně připravená fungovat normálně."

Draco pokrčil rezignovaně rameny. "Když myslíš." A začal se opět věnovat své snídani. Považoval diskuzi za ukončenou. Ne však jeho žena.

"To není všechno," vysoukala ze sebe Hermiona podstatně méně odhodlaně. Pozvedl obočí. "No..." pokračovala nejistě. "Měly jsme to s Pansy na seznamu 'nejistých věcí, které závisí h na tvé náladě', stejně jako výlet na gondole..."

"Tak co to je?" povzdechl si Draco. Pokus o snídani vzdal a ne zcela ochotně věnoval všechnu pozornost své manželce.

"Tady z toho ostrova by se dalo dojet sem." Hermiona mu postrčila mapku Benátek a zabodla prst do jednoho místa. Draco se zamračil. Naklonil se nad plánek, šťouchl vidličkou do Hermionina prstu, aby mu nepřekážel, a pořádně si přečetl název místa.

"Pláž?" pronesl nevěřícně. Hermiona nejistě přikývla. Draco ještě jednou pohlédl z ní na mapku a zpět. A přesně v tu chvíli si to vyhopsala z pokojíku Layla. Slyšela poslední slovo, které její otec pronesl, a proto s ničivým pištěním přiběhla ke stolu.

"Pláž?" zopakovala po něm, nutno říci, že podstatně více nadšeně. "My půjdeme na pláž? V Benátkách jsou pláže? To jsem nevěděla," mrmlala vesele, zatímco se soukala na židli. Jakmile se tam úspěšně dostala, naklonila se nad plánek po vzoru rodičů. Narozdíl od nich však mapě absolutně nerozuměla. To jí však vůbec nezabránilo v tom, tvářit se veledůležitě a moudře pokyvovat hlavičkou.

Vydržela to celých pět minut, zaujatá zvláštními obrázky a klikyháky na papíře. Pak i jí však začalo být dlouho trvající ticho podezřelé. Vzhlédla a zjistila, že oba rodičové jsou ve stejné pozici jako při jejím příchodu. Maminka si nervózně kousala ret a nejistě koukala na tatínka. Ten zase koukal na maminku, jakoby se zbláznila. Layla velmi rychle pochopila, odkud vítr vane.

"Ty nechceš na pláž, tatínku?" protáhla sklesle. Draco se probral, přeskočil pohledem na svou dceru. "Já bych chtěla na pláž," mumlala smutně. Draco se zdál být dosti bezradný. Na pomoc mu přispěchala jeho manželka, které došlo, že to tentokrát asi trochu přepískla.