Ani spolu ani bez sebe

5. Ty rozhodneš

Vnímala hlasy a v hlavě se jí přestal ozývat ten nesnesitelný šum, který se dal asi nejvíce připodobnit ke zvukům, které slyšíte, když se potopíte. 

Trvalo pouhou chvilinku než náhle procitla a během pár vteřin ji zasáhlo, jako vlna, která se valí mořem, aby pak udeřila na pobřeží, co se stalo. Zorientovat se jí trvalo o něco déle. Chvíle naprostého pochopení přišla teprve, když si všimla Draca, který stál u okna, zády k ní a něco rozčileně povídal sově, která trpělivě čekala na parapetu. Jednotlivá slova však nedokázala její stále otupělá mysl rozeznat.

Se zachrčením, které trochu znělo, jakoby se chystala odejít na onen svět, promluvila: „Malfoyi...." Víc ze sebe nevypravila.

Oslovený se prudce otočil. „Páni, Grangerová, ty jsi mě ale vyděsila," zasmál se. Nezapomněl přihodit úšklebek.

Znovu se pokusila promluvit. Po bezvýsledném pokusu frustrovaně nazdařbůh mávla rukou. Draco nadzvedl obočí. „Omdlela si."

Naštvaně si odfrkla. To by bez jeho pomoci asi nezjistila! Samozřejmě, že omdlela. Poslední dobou se jí to stávalo s železnou pravidelností. Ale ona chtěla vyplnit tu mezeru, kdy jí mozek vypověděl službu. A podle jeho výrazu soudila, že moc dobře věděl, co chce slyšet.

„Dobře," ušklíbl se. „Když jsi omdlela přemístil jsem se s tebou k Mungovi. Jednak protože svým lékařským schopnostem moc nevěřím, jednak si nechci ještě víc znepřátelit Pottříka. Kdyby se ti něco stalo, zabil by mě. Aspoň tak to řekl, když mě byl peskovat za tu noc po plese," posměšně si odfrkl. Jak on tak Hermiona věděli, že Harry by nikomu neublížil, i když by to byl jeho úhlavní nepřítel. Ne teď po válce, kdy by každá chybička mohla znamenat konec jeho kariéry. Smutné jak se hrdina dokáže proměnit ve zbabělce za cenu toho, že si udrží postavení.

Hermiona se pokusila usmát, aby alespoň nějak vyjádřila vděk.

„To byl trochu děsivý úsměv," podotkl Draco s úšklebkem.

Zakoulela očima a mávla rukou. 

„Jasně už jsem ticho," zašklebil se. „Ale jinak jsi ty i mimino v pohodě. Doktor nakecal spoustu dalších nepodstatných věcí, ale to ti pak taky řekne."

Překvapeně vykulila oči. Neviděla jediný důvod, proč by mu měli doktoři říkat, tak osobní informace. Ne když s ní nebyl v žádném příbuzeneckém vztahu.

„Já vím, taky mě překvapilo, že se mnou jednají, jak kdybych byl tvůj příbuzný," zašklebil se. „Což mě přivádí k tomu, proč jsem za tebou šel, než jsi tak nehezky omdlela."

Kývla, že ho poslouchá.

„Tedy," odkašlal si, „vzala by sis mě?"

Hermiona vytřeštila oči a silně se rozkašlala. „Ty ses nadýchal výparů z kotlíku, Malfoyi?" zasýpala, když znovu našla hlas.

„Překvapivě ne, lektvarů jsem se od školy nedotkl. Ale neměl jsem daleko k tomu něco si namíchat. Víš kolik úsilí mě stálo se tě na to zeptat?" prohlásil téměř ublíženým tónem.

„Počkat, tys to myslel vážně?" vyděšeně ho pozorovala.

„Hele mně to zní taky šíleně, ale když si vyslechneš, co mě k tomu vedlo, pochopíš to."

Prudce zvedla ruce, aby zastavila jakýkoliv jeho další pokus o vysvětlování. „Ne to teda ne. Radši už běž. Díky moc, že jsi mě sem dostal, ale to stačí."

Upřeně ji pozoroval. V jeho pohledu nebyla ani stopa po žertu. A to ji značně děsilo.

„Věř, že kdyby to nebylo nezbytně nutné, nedělal bych to. Ale tady nejde o mě, ale o Laylu. Není to tak, že bych zjistil, jak strašně tě miluju. Jen si mi vyšla jako jediná možnost. Kdyby si změnila názor a přece jenom mě chtěla vyslechnout, stačí poslat sovu."