Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(1.)First day in Beacon Hills

Tak a jsem tady.

Zaklepu na dveře, ale nic se neděje tak zaklepu znova a uslyším hlas.

„Už jdu!” Po minutě se otevřou dveře a v nich stojí Jordan, můj starší bratr. Samozřejmě jsem ho hned obejmula, ale po chvilce jsem se odtáhla.

„Chyběl jsi mi,” řekla jsem se slzami v očích.

„Taky jsi mi chyběla,” odpoví a utře mi slzy, které jsem neudržela.

„Ukaž. Pomůžu ti s tím,” Jordan vezme moje kufry a jde s nimi do druhého patra. Já jsem se mezitím rozhlížela okolo.

Když jsem došla do obýváku, nemohla jsem si nevšimnout fotky na poličce, kde byl malý Jordan, který držel mě, asi týden po narození. Následovala další fotka, kde už mi mohlo být tak 6 let. Seděla jsem Jordanovi na ramenou a oba jsme se smáli.

Věděla jsem, že tohle jsou jediný fotky, co Jordan má, kde jsem já. Slyšela jsem Jordana jít dolů po schodech, směrem do obýváku, tak jsem přešla ke gauči a posadila se.

„Tak povídej, co je u tebe nového,” podívá se na mě s úsměvem, když vejde do místnosti a sedne si taky na gauč.

„No..” řekla jsem a spustila jsem se do povídání. Povídali jsme so i všem možném, hlavně o Jordanovi práci, protože mě vždy tyhle věci zajímaly.

-----------

Po nějaké době se Jordan podívá na hodiny. „Tak konec, teď běž spát ať jsi vyspaná do školy,” řekl a jeho výraz trochu zvážnil.

„Do školy?!“ šokovaně jsem se na něj podívala. Jak do školy? Však jsem dneska teprve přijela.

„Ano do školy. Už jsem tě přihlásil, nastupuješ zítra,” vysvětlil mi.

„Ale- no dobře, tak dobrou,“ řeknu a jdu ke schodům.

„Dobrou noc, Y/n,“

Vyjdu schody a jdu do mého pokoje. Jordan už mě stihl provézt po baráku, takže vím kde co je. Ještě jsem si nevybalila oblečení, takže jsem vyhrabala z kufru věci co potřebuju a šla do koupelny.

Udělala jsem svojí noční rutinu, převlékla se do pyžama a šla do pokoje. Trvalo mi to tak 35 minut, což je dobrý, protože v koupelně dokážu být i přes hodinu.

V pokoji jsem rozsvítila lampičku u postele, zhasla velké světlo a lehla si do postele. Nastavila jsem budík na telefonu abych nezaspala. Znám se. Ještě jsem se podívala kolik je hodin.

Bylo kolem jedenáctý, takže jsem zhasla lampičku, zavřela oči a snažila se usnout, mezitím co se mi hlavou honili všelijaké myšlenky.

Po nějaké době se mi to konečně podařilo.