Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(2.)First day in new school

CRRRR CRRRRR

Zasraný budík.

Vůbec se mi nechce vstávat. Koukla jsem se na mobil kolik je hodin a bylo 7, to ušlo. Vstala jsem a oblékla se.

Šla jsem do koupelny a tam si udělala ranní hygienu. Ještě jsem si srovnala peřinu na posteli, aby nebyla tak zmačkaná.

Pak už jsem si do ruky vzala batoh a šla dolů do kuchyně. Jordan už byl v práci. Dělá tu totiž v policejní stanici zástupce šerifa. Jsem na něj pyšná. Vždycky snil, že se stane policajtem a bude chránit město.

Vzala jsem si z lednice jogurt a rychle ho snědla, protože už bylo na čase odejít. Jordan mi nachal na stole klíče od baráku, abych za sebou zamkla.

Hodila jsem si na záda batoh a šla si obout boty. Potom jsem jen za sebou zamkla dveře a vyrazila do školy. Mám školu cca 5 minut od domova, ale jdu pěšky, takže jsem musela rychlou chůzí abych to vážně stihla, protože běžet se mi nechtělo.

Bylo něco okolo 7:50, když jsem došla před školu. Před dveřmi školy jsem se zastavila a přemýšlela jsem, jestli tam vážně chci jít. Byla jsem docela nervózní, ale na to jak si získat nové kamarády musím jít dovnitř. Sebrala jsem všechnu mojí odvahu a šla dovnitř.

Jako první jsem šla do ředitelny. Což taky chvilku zabralo než jsem ji našla. Ředitel mi dal učebnice, rozvrh hodin a řekl mi jaké skříňky jsou volné. Bylo jich dost, takže jsem si mohla vybírat. Odešla jsem z ředitelny a vybrala si skříňku číslo 133, byla na kraji, takže jsem si jí líp pamatovala.

Došla jsem do třídy a hned začalo zvonit. Měla jsem to ale štěstí. Posadila jsem se do volné lavice a čekala na učitele. Jelikož jsem byla nová tak se na mě pár lidí podívalo a někteří si mě naštěstí nevšimli.

Po asi dvou minutách přišel učitel a chvíli na to i dva kluci.

„Stilinski a McCall! Že mi to nebylo jasný!” rozkřikl se na ně učitel.

„Omlouváme se Coachy,” řekl kluk s krásně oříškovýma očima.

„Sednout! Oba dva!” zakřičel na ně zase. Oba kluci si tedy šli sednout do posledních volných lavic.

„Co jsem to jen chtěl,” zeptal se sám sebe Coach. Ten kluk ho nazval Coachy, tak mu tak taky budu říkat.

„Jo už si vzpomínám. Dneska k nám přišla nová žákyně. Sedí támhle,” ukázal na mě a v tu ránu se na mě všichni podívali.

Bylo mi trapně, takže jsem ze sebe nemohla vydat ani hlásku, ale abych tady nebyla za debila aspoň jsem se na všechny usmála. Měla jsem velké štěstí, že jsem se nemusela představovat. Asi na to Coach zapomněl.

Když se všichni zase otočili nemohla jsem si nevšimnout dvou kluků, kteří na mě koukali jako kdybych spadla z nebe. Jeden z nich byl ten kluk s oříškovýma očima. Bylo mi to trochu nepříjemný tak jsem je ignorovala a poslouchala Coache.

--------------

Byl konec školy a docela to byla nuda ale i přes to jsem si zapisovala na každé hodině všechno co řekl učitel/učitelka. Na oběd jsem nešla protože jsem se ještě nepřihlásila a ani mě to nějak neláká. Takže jsem se rozhodla jít na policejní stanici za Jordanem.

Na stanici mi to trvalo tak 20 minut, protože jsem šla docela pomalou chůzí. Nevěděla jsem kde Jordan je, takže jsem se zeptala nějaké paní co byla poblíž. Ta řekla, že před chvilkou odjel k nějakému případu. Super minuli jsme se, ale tak nevadí, počkám tu na něj. Sedla jsem si na lavičku, která byla naproti kanceláře Šerifa.

Po nějaké době se otevřeli dveře do policejní stanice. Přišli ti dva kluci, co přišli pozdě na hodinu.
Oba dva šli směrem ke mně, nejspíš do kanceláře Šerifa.

„Běž tam beze mě, já za chvilku přijdu,“ řekl kluk s oříškovýma očima než vešli dovnitř a jeho kamarád jenom přikývl a šel dovnitř.

„Ahoj, ty jsi ta nová holka co k nám přišla dnes do školy, že jo,“ podíval se na mě a pousmál se.

„Jo, to jsem já“ odpověděla jsem a aniž bych si to uvědomila, úsměv jsem mu oplatila.

„Jsem Stiles, Stiles Stilinski a ty?“

„Y/n“ odpověděla jsem. Chtěla jsem říct i moje příjmení, jenže jsem to nestihla, protože mojí pozornost zaujalo otevírání vstupních dveří, tak jsem se podívala kdo to je. Byl to Jordan, takže jsem se hned zvedla a šla k němu.

„Y/n, co tu děláš?“ zeptal se překvapeně, když mě uviděl.

„Chtěla jsem tě navštívit,“

„To je od tebe hezké, ale mám tu teď hodně práce,“ řekl a prohlížel si nějaké papíry, které vzal od recepce.

„Nevadí, já už asi stejně půjdu domů,“

„Dobře uvidíme se doma, večeře je v lednici“ řekl a odcházel do kanceláře Šerifa. Bylo vidět, že má toho hodně a já jsem to respektovala.

Otočila jsem se na Stilese a zamávala mu, abych mu dala na jevo, že už odcházím. Zůstala bych dýl a třeba si s ním víc popovídala, ale podle toho jak Stiles a jeho kamarád spěchali do kanceláře Šerifa, to vypadalo, že jsou taky celkem zaneprázdněni a já se jim do toho nechci plést.

Pohled Stilese

„Počkej ještě,“ řekl jsem, když jsem viděl jak odchází, ale asi mě neslyšela. Scott zrovna přišel ke mně z tátovi kanceláře.

„Řekl si, že přijdeš a nepřišel jsi“ byl trochu naštvaný.

„Jo, já vím promiň, ale to teď není důležitý pojď,“ šel jsem rychle ven z policejní stanice. Chtěl jsem se totiž víc seznámit s Y/n. Z nějakého důvodu jsem z ní měl pocit divný pocit. Rozhodně ne "divný" ve špatným smyslu. Prostě mi něco říkalo, že za nějaký čas bude jedna z naší party.

To tak většinou je s tima novýma. Nejdříve Allison a potom Kira.

„Co to děláš?,“ zeptal se zmateně Scott, který mě následoval ven z policejní stanice.

„Pojď,“ řekl jsem když jsem spatřil Y/n a rychle se vydal za ní. Scott šel jen za mnou.