Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(6.)Lost?

Odemkla jsem mobil a podívala se co mi píše.

Stiles:
-Ahoj

Já:
-ahoj
-proč si byl u nás doma?

Využila jsem situace, že mi píše a musela jsem se na to zeptat. Mezitím jsem si sedla na postel.

Stiles:
-No já jsem tě nikde nemohl najít, tak jsem se stavil u tebe doma jestli tam nejsi.

Já:
-Jak bych se asi dostala domů?

Trochu přemýšlení by to chtělo, Stilesi.

Stiles:
-Stejně tak jak si se dostala domů teď?

Já:
-nemůžu za to že si odjel někam s Malií a mě si tam nechal

Po tomhle jsem vypnula mobil. Stejně mám zítra školu, tak bych se měla vyspat. Lehla jsem si do postele a snažila se usnout.

----------

Ráno mě probudila jedna nesnesitelná věc jménem budík. Vůbec se mi do školy nechtělo ale nakonec jsem stejně vstala.

Šla jsem si udělat do koupelny ranní hygienu a nakonec se oblékla. (zase tvoje volba)

Potom jsem si musela dát učebnice do batohu, protože jsem na to včera úplně zapomněla. Když jsem to měla dala jsem si batoh na záda a šla do kuchyně.

V kuchyni jsem popadla jablko (pokud na něj máte alergii, tak jako já, představte si, že jste si vzali něco jiného) a taky jsem zahlédla papírek. Určitě to byl zase Jordan, že už je v práci. Podívala jsem se ještě na hodiny. 7:30. Obula jsem si bílé tenisky a vyšla z domu. Za sebou jsem zamkla a šla do školy.

Ve škole jsem byla cca za 13 minut, protože jsem šla docela pomalu. Dokonce jsem narazila do lampy, protože jsem byla tak zamyšlená, že jsem nedávala pozor kam jdu.

Nechtělo se mi jít ještě do školy. Proto jsem si sedla na nějakou lavičku u školy, vyndala z batohu knížku, kterou nosím vždy s sebou a začala si číst.

„Ahoj, proč už nejsi ve škole?” ozvalo se přede mnou. Podívala jsem se na tu osobu co ke mně promluvila a byla to Lydia.

„Ahoj, já ani nevím nechtělo se mi, tak tu čtu,” odpověděla jsem.

„To je super, ale už je 7:52 takže bychom raději měli jít,” řekla Lydia.

„Tak to bychom asi měli,” řekla jsem a usmála se. Úsměv mi oplatila, já dala knížku zpátky do batohu a šli jsme spolu do školy.

Došli jsme do třídy kde jsme měli mít hodinu a sedli si vedle sebe. Lydia byla překvapená, když přišli Scott a Stiles.

„Proč jsi tak překvapená?” zeptala jsem se jí.

„Protože se nestává aby kluci přišli takhle brzo,” odpověděla.

„Brzo? Vždyť je 7:57,” řekla jsem zmateně.

„No oni vždycky chodí buď jen tak tak když už zvoní nebo až po zazvonění a někdy se dokonce stane že přijdou až po druhý hodině nebo nepřijdou vůbec,” vysvětlila mi Lydia. Nic jsem jí už neřekla, protože si kluci sedli hned za nás a já opravdu nechtěla aby nás odposlouchávali.

------------

Po zazvonění poslední hodiny jsem se nějak odplížila ze školy aby mě neviděli Lydia, Scott, Isaac nebo dokonce Stiles. Jelikož jsem se ještě nepřihlásila na oběd nebylo to tak těžký se dostat nepozovaně ze školy, když všichni ostatní šli do jídelny.

Jelikož se mi ještě nechtělo domů, tak jsem se šla projít. Po nějaký době jsem došla k lavičce uprostřed ničeho. Kolem lavičky byli jenom stromy, keře a kytky. Vlastně jsem ani nevěděla kde to jsem, ale přišlo mi to jako hezký místo.

Sedla jsem si na lavičku, zase vyndala svojí knížku a začala jsem číst. Nejsem nějaká knihomolka, ale tahle knížka mě fakt bavila a vydržela bych jí číst klidně celý den.

Z hlubokého čtení mě probudilo prasknutí větvičky. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde nikdo, jenom ptáci zpívali a listí šumělo. Taky už se stmívalo takže bych asi měla zavolat Jordanovi, třeba zná tohle místo a přijede si pro mě.

Hledala jsem v batohu mobil a nikde jsem ho nemohla najít. Sakra! SAKRA! SAKRAA! Zapomněla jsem si mobil doma! To se může stát jenom mně.

Nikam jsem nešla, protože jsem se bála že se ztratím ještě víc a navíc byla už tma a já neměla žádnou baterku abych si mohla svítit na cestu.

Seděla jsem teda na lavičce a čekala na zázrak.

Pohled Scotta:

Právě jsem byl u Stilese, který se chystal za Y/n. Říkal jsem mu ať počká do zítra, že už je pozdě, ale on jí potřebuje něco důležitého říct. Může tam jít beze mě, vždyť to má jenom přes silnici, ale prý tam nechce jít sám.

„Už jsem hotový,” řekl Stiles, když ke mně došel.

„No konečně. Tak jdeme,” řekl jsem a už jsem otvíral vchodový dveře od Stilesova domu.

Když jsme byli před Y/n domem zaklepal jsem. Po chvílí otevřel Parrish.

„Je doma Y/n?” zeptal se Stiles.

„Ona není s vámi?” řekl vystrašeně Parrish. Podíval jsem se na Stilese ve stejný okamžik kdy se on podíval na mě.