Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(21.)Nightmare

Pohled Stilese

Potom co Lydia odešla domů, protože toho na ní bylo moc, zůstal jsem s Y/n sám.

„Takžee...” začal jsem.

„Už asi půjdu” skočila mi do řeči Y/n.

„Kam?” zeptal jsem se zvědavě.

„Za Derekem. Teda jestli ho najdu, ale asi vím kde by mohl být” odpověděla.

Proč by chtěla chodit za Derekem?

„Buď opatrná. Už je venku tma” řekl jsem než odešla. Y/n se na mě jen usmála.

Najednou mi začal někdo volat. Ten někdo byl Scott, tak jsem to zvedl.

„Stilesi? Mohl bys přijet?” ozvalo se z telefonu

„Jo jasně” odpověděl jsem a Scott típnul hovor.
---------

Seděli jsme se Scottem na zemi naproti sobě a před náma byla velká červená taška, která v sobě měla hodně peněz.

„Už jsi to spočítal?” zeptal jsem se Scotta.

„Ne” odpověděl.

„Asi bychom měli” řekl jsem a jak jsme tu tašku vysypali vypadla z toho i kazeta, která na sobě měla napsáno "přehraj mě".
-----------

„Převáděl jsi někdy peníze?” zeptal jsem se, když jsme doposlechli kazetu.

„Nikdy jsem jich neměl dost” odpověděl.

„Takže tomu taky nerozumíš?” zeptal jsem se spíš řečnickou otázkou.

„Ničemu z toho nerozumím. Proč by někdo použil všechny ty peníze, aby nás zabil?” přemýšlel Scott nahlas.

„Někdo fakt usiluje o tvou smrt, kámo” řekl jsem a Scott trochu protočil očima. Pak ty peníze začal dávat zpátky do tašky.

„Hej, co to děláš?”

„Je pozdě. Ráno píšeme testy” odpověděl Scott.

„Ne, s těma penězma. Je to 500 000 dolarů. Víš, kolik to je?” řekl jsem.

„Je to 500 000...”

„Půl milionu” skočil jsem mu do řeči.

„Prostě si je dáš pod matraci?” zeptal jsem se řečnickou otázkou.

„Musím mluvit s Derekem. Jsou jeho” řekl Scott.

„Jeho a Petera” opravil jsem ho.

„Co tím myslíš?” řekl nechápavě Scott.

„Že bychom měli postupovat opatrně” odpověděl jsem a Scott nadzvedl obočí.

„Nemáme to říkat Derekovi?” zeptal se a já si stoupnul.

„Ne... Ne... Ne, jasně, že mu to musíme říct. Jen... říkám, že část peněz je Petera, ne?” otočil jsem se na Scotta.

„Jo” odpověděl.

„Že jo. Peter. Vraždící maniak? Vzpomínáš? Chceš mu dát 500 000 dolarů” řekl jsem.

„Takže bychom měli vrátit peníze Derekovi. Ale Peterovi ne?” snažil se to Scott pobrat.

„To jsem neřekl” odpověděl jsem.

„Stilesi, co teda říkáš?” zeptal se Scott a když jsem chtěl odpovědět uslyšeli jsme jak někdo jde po schodech k nám, takže Scott rychle zastrčil tašku pod jeho postel.

Do pokoje vletěla mokrá Malia.

„S Derekem a s Y/n jsme našli smečku Satomi. Ale jsou mrtví” řekla Malia.

„Takže o těhlech mrtvých vlkodlacích Y/n mluvila” řekl jsem si pro sebe.

„Ona už vám to řekla?” zeptala se Malia.

„Ne, jen o tom prohodila slovo, ale nic nechtěla říct” odpověděl jsem.

„A kde vůbec je?” zeptala se znova Malia.

„Říkala, že jde za Derekem” odpověděl jsem a Scott se na mě nechápavě podíval.

„Všichni jsou mrtvý?” vrátil se k tématu Scott.

„Všichni, co jsme našli” odpověděla Malia.

„A kde je Derek?” zeptal jsem se hlavně z toho, že chci vědět kam Y/n šla.

Pohled Y/n

Už jsem byla doma a učila jsem se na test co máme zítra. Za Derekem v nemocnici jsem byla, ale nemluvila jsem s ním. Měl plnou práci s tou ženou co byla zraněná. Když jsem Dereka uviděla jak drží tu ženu za ruku a má o ní starost, tak to bylo sladký i divný zároveň.

Myslela jsem, že Derek je bez emoční vlkodlak, který se nikdy neusmívá, ale třeba jsem se mýlila. Třeba má city jako ostatní, ale nedává to najevo. Nemůžu ho moc soudit, protože ze všech z naší party ho znám nejméně.

Snažila jsem se soustředit na učení, jenže jsem byla ponořena ve svých myšlenkách.

Když jsem se konečně probudila z mého tranzu šla jsem ke skříni se převléct do pyžama. Moje skříň byla naproti oknu, ale to jsem ještě nevěděla co se může stát.

Když jsem se převlékla otočila jsem se směrem k oknu a málem jsem dostala mrtvici. V okně naproti mému oknu stál Stiles, ale jak si mě všimnul, že jsem si ho všimla, tak se rychle schoval za roh.

Proč mě to nenapadlo, když máme se Stilesem naproti sobě okna.

Sedla jsem si na postel a rychle odemkla mobil. Otevřela jsem SMSky a začala psát Stilesovi.

já: Ty jsi mě sledoval?

Stiles: Možná...

já: Co všechno jsi viděl?

Stiles: Mám lhát neboo..?

já: Panebože

Tak teď jsem myslela, že se propadnu hanbou.

Stiles: Nemáš se za co stydět. Stejně bych to někdy viděl

já: Wow, ty jsi něco pil?

Stiles: Ne, promiň. To jsem asi neměl psát. Budeme dělat, že jsem to nenapsal.

já: V pohodě. Třeba máš pravdu..
                                           ᶻᵒᵇʳᵃᶻᵉⁿᵒ

Nejspíš se teď červená stejně jako já. Nevěděla jsem, že to napíšu. Bylo to jako kdybych přestala vnímat a bylo mi to jedno. I když možná toho zas tak nelituju..

Lehla jsem si do postele a pomalu jsem upadala do říše snů.

----------

Vymrštila jsem se z lehu do sedu a rozsvítila jsem lampičku vedle mé postele.

Byl to jenom sen...

Když jsem rozdýchala to co se mi před chvílí zdálo koukla jsem se na hodiny. Bylo 3:57, takže jsem mohla ještě spát. Lehla jsem si zpátky do postele a snažila se usnout. Trvalo mi to asi čtvrt hodiny než jsem usla, ale nakonec se mi to povedlo..