Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(30.)List of the dead

Právě jsem byla s Lydií u Stilese doma. Domu mě odvezl Jordan rovnou i s Lydií, protože potřebovala aby Stiles dal něco na tu svoji nástěnku a taky jsme potřebovali vyřešit ten kód.

Sice jsme měli jít do školy, ale vynechali jsme jí.

---------

„Zkus Maddy. Musí to být ona” řekl Stiles, když jsme zkoušeli zjistit heslo ke kódu.

„Není to jako heslo moc očividný?” řekla Lydia.

„Mělo by to být něco co nikdo jen tak neuhodne, ne?” řekla jsem.

„Určitě je to Maddy” trval si na svém Stiles.

Lydia tam teda napsala 'Maddy' a bylo to samozřejmě špatně.

„Jak nečekané” řekla jsem.

„Fajn, tvoje jméno. Nechala kód tobě. Musí to být tvoje jméno” řekl Stiles Lydii.

„Vážně Stilesi?” řekla jsem. Lydia napsala svoje jméno a zase špatně.

„Jméno tvý mámy” pořád se nevzdával. Zase špatně.

„Máte nějaký oblíbený rodinný mazlíčky?” zeptal se Stiles a já se chytla za hlavu.

---------

„Popel byl pro tebe. Kód byl pro tebe. Měla bys na to přijít” řekl Stiles, když jsme po dlouhý době na nic nepřišli.

„Já a nikdo jiný. Proto to udělala těžký” řekla Lydia.

„Panebože” řekl Stiles, když jeho tiskárna pořád pípala, že potřebuje doplnit papír.

„Dobrý?” zeptal se tiskárny, když tam doplnil papír.

„Ty... "Nikdo jiný". Nikdo jiný jen ty” říkal si pro sebe Stiles. Asi na něco přišel.

„Cože?” zeptala se Lydia.

„Naše tipy. Všechny jsou o Lorraine. Hledáme slovo, který má něco společného s ní. Zkusme slovo, co má něco společného s tebou” řekl Stiles.

„Se mnou? Jako co?” zeptala se Lydia.

„Co si dělala s babičkou? Dělaly jste společně něco zvláštního? Chodily na pláž? Na zmrzku, nebo...” řekl Stiles.

„Četly jsme si” řekla Lydia.

„A co?” zeptala jsem se.

„Malou mořskou vílu” řekla Lydia.

„Četly jste film?” řekl Stiles.

„Nejdřív to byla kniha” řekla jsem.

„Hans Christian Andersen” řekla Lydia.

„Napiš to tam” řekl Stiles.

„Ty jsi vážně nevěděl, že to byla kniha?” zeptala jsem se Stilese.

„Mlč” řekl Stiles s já se zasmála.

Nejdřív tam Lydia napsala: Malámořskávíla. Špatně. Mořskávíla. Taky špatně.

„Četly jsme to každou noc. Byla jsem tím tak posedlá, že jsem tři měsíce slyšela jen na Ariel. Rodiče z toho šíleli, ale...” a pak to Lydii došlo. „babičce to připadalo rozkošný” dořekla.

Lydia teda napsala "Ariel" a bylo to správně.

„Fajn. Znáš někoho?” zeptal se Stiles.

„Jen babičku” odpověděla Lydia a najednou Stilesova tiskárna začala tisknout sama od sebe.

„Holky... Musíme zavolat Scottovi” řekl Stiles.

-------------

„Není to další seznam smrti. Spíš seznam mrtvých” řekl Jordan. Právě jsme byli na policejní stanici za Jordanem.

„Všichni? Všichni mrtví?” zeptala se Lydia.

„Za posledních deset let. Všechno sebevraždy. Na stejném místě” řekl Jordan.

„Domov Eichen” řekla jsem a Jordan kývl hlavou.

-------------

„Domov Eichen není knihovna. Na spis potřebuješ povolení” řekl Stiles.

„Babička mi nechala seznam deseti sebevražd, včetně vlastní. Musí to mít důvod. Je tam někdo, kdo nám pomůže?” řekla Lydia.

„Ne. Ale možná se někdo nechá uplatit” řekl Stiles.

-------------

„Tisícovku” řekl muž jehož příjmení bylo Brunski, nejspíš vedoucí, když už jsme byli v Domově Eichen.

„Tisíc dolarů? Za jeden klíč od malýho archivu? Zbláznil jste se?” řekl Stiles.

„Když máte klíče, určuje cenu” řekl Brunski.

„Jasně. Myslíte, že máme takový peníze?” řekl Stiles.

„Vím, že ty ne. Kdybys měl, taťka Sheriff by už zaplatil účet. Proto mluvim s ní” řekl a otočil se na Lydii.

Lydia teda vyndala peněženku.

„Mám 500” řekla a dala to Brunskimu.

On vyndal šuplík a tam byla nějaká kazeta, ale Brunski jí rychle dal zpátky.

Já, Stiles a Lydia jsme si vyměnili pohledy.

„Pojďte za mnou” řekl Brunski a někam šel. My jsme šli samozřejmě za ním.