Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(23.)What's wrong with me?

Byli jsme v šatně aby nás nikdo neviděl i s Kiry otcem.

Scott a Malia byli zpocený a Scottovy blikali červeně oči.

„Pořád to trvá” řekl pan Yukimura neboli Kiry otec.

„Nechtějí mi zmizet” ukázala svoje drápy Malia.

„Ten virus ovlivňuje vás dva tak jako žádného člověka” řekl Yukimura.

„Musíte se držet stranou. Musíte do karantény mimo karanténu” řekl Stiles.

„Jo, ale kam? A když budou agresivní? Jako za úplňku” zeptala jsem se.

„V šatně zůstat nemůžeme” řekl Scott.

„Ve třídě nás neudržíte” dodala Malia.

„A co sklep?” napadlo Kiru.

„Moc východů. Chce to něco bezpečnýho. Kde nás nikdo nenajde” řekl Scott.

„Trezor. Haleových” napadlo Stilese.

„Mají vždy únikovou cestu. Jako v jejich domě. Bude tam další vchod” došlo Scottovi a mně se zatočila hlava, takže jsem se zapřela o skříňku a zavřela oči. Strašně mi pískalo v uších. Nedalo se to snést.

Co se to se mnou sakra děje?

Cítila jsem jak pomalu padám k zemi. Nejspíš na mě někdo mluvil a bylo jich víc. Jelikož mě hodně bolela hlava a pískalo v uších slyšela jsem to strašně tlumeně, že se nedalo rozpoznat čí to hlas je a co říká.

„Y/n!”
„Slečno Parrish”
„Y/n co ti je?!”

Konečně jsem začala rozpoznávat co ty hlasy říkají a od koho jsou. Pomalu mi ustupovala bolest hlavy i pískání v uších a začala jsem otevírat oči. Nejprve jsem viděla rozmazaně, ale pak se všechno začalo zaostřovat.

„Jsem v pohodě” řekla jsem a snažila se vstát. Stiles se Scottem mi pomohli.

„No nevypadalo to v pohodě” řekl Stiles.

„Souhlasím” řekli Scott a Kira nastejno.

„Jsi v pořádku?” přistoupila ke mně Malia.

„Jo, jen se mi zamotala hlava” odpověděla jsem a Scott mě vzal za ruku. Jakmile mě vzal za ruku jeho žíly začali černat. Mojí ruku jsem z jeho ruky rychle vytrhla.

„Co to bylo?” zeptala jsem se zaskočeně a všichni na mě koukali jak na pohřbu jejich babičky.

„Vzal jsem ti bolest” odpověděl konečně Scott.

„Ale-” chtěla jsem říct, že jsem žádnou bolest necítila, ale nemělo cenu lhát, když vědí pravdu.

Pan Yukimura ke mně přistoupil a stáhnul mi na čelo.

„Proboha, celá hoříš” řekl.

„Myslíš, že je taky nakažená?” zeptala se Kira.

„Je to dost možné, ale je to divný” zamyslel se Yukimura.

„Proč?” zeptala se Malia.

„Nemá to stejný ani jako člověk tak ani jako nadpřirozené bytosti” odpověděl Yukimura.

„Až všechno vyřešíme zajdeme k Deatonovi” řekl Stiles. Na to jsme všichni kývli hlavou. Dokonce i já.
--------

„Tady je školní deska, trezor musí být tady” ukazoval na mapě školy Stiles.

„Kdyby existoval druhý vchod, asi by byl přístupný ze sklepa” řekl Yukimura.

„Nejspíš je někde v téhle chodbě. V západním koridoru” ukázal Stiles a potom se svalil na zem.

„Stilesi!” vykřikla jsem a Stiles se zvednul.

„Děje se to i tobě. Onemocněl jsi. Vy všichni” řekl Yukimura, když Stilesovi vyhrnul rukáv a viděl tu stejnou vyrážku jako měla Sydney. Potom se podíval na Kiru.

„Mně nic není” řekla Kira.

„Myslím, že tě to ovlivňuje jinak, neurologicky. Našel jsem tvůj vypracovaný test mezi ostatními” řekl Yukimura a položil test na stůl. Všechny odpovědi byli mimo.