Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(4.)Meeting

Ještě jsem si obula boty a šla otevřít dveře. Byl tam Stiles, kdo jiný že jo.

„Ahoj,“ pozdravila jsem trochu nervózně.

„Ahoj,“ na jeho hlasu bylo poznat že je taky nervózní.

„Tak jedem?“ zeptal se.

„Jo jasně,” nervózně jsem se usmála. Úsměv mi oplatil a vydal se k jeho jeepu. Zamkla jsem dveře od baráku a šla za Stilesem.

Stiles mi otevřel dveře.

„Děkuju,” sedla jsem si do jeepu na místo spolujezdce. Obešel jeep a sednul si za volant.

„Nemusíš být nervózní,” řekl a usmál se jako kdyby on nebyl.

„Však ty jsi taky,” zasmála jsem se trochu. Pak už jsme nemluvili a dalo by se říct, že to bylo celkem trapné ticho, ale nikdo z nás nevěděl co říct.

Po nějaké době jsem se podívala na mobil abych zjistila kolik je hodin. 18:50. Zajímalo by mě jak dlouho ještě pojedeme.

„Jsme tu,“ řekl Stiles a začal parkovat před nějakým klubem.

Stáli jsme před tím klubem a já jsem koukala na vstupní dveře. Stiles koukal na mě, asi protože věděl že jsem nervózní tak to nechal na mně jestli půjdeme dovnitř.

„Tak co? Půjdeme dovnitř nebo tu budeme jen stát,“ řekl nakonec.

„půjdeme dovnitř,“ řekla jsem nejistě.

„Víš to jistě?,“ zeptal se opatrně.

„jo,“ i když pravdou bylo že jsem si úplně jistá nebyla. „dobře,“ řekl a otevřel dveře.

Hudba byla hodně nahlas, všichni se bavili, tančili, opíjeli a mnoho dalšího. Šla jsem hned za Stilesem, protože kdyby tady se mnou nebyl určitě bych se mezi tím davem lidí ztratila.

Došli jsme k nějakému stolu a tam seděla asi ta parta, protože jsem mezi nima viděla i Scotta.

Když si mě a Stilese všimli postavili se.
„Takže tohle je Y/n, Y/n tohle je Lydia, Isaac, Malia, Kira a Scotta znáš” představil nás Stiles a každý z nich když Stiles řekl jejich jméno řekl ahoj.

Ten Isaac je mi nějak povědomí. Jakoby už jsem ho někde viděla, ale nemůžu si vzpomenout kde.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ně. Nemohla jsem si nevšimnout jak na mě kouká jedna holka. Myslím že se jmenuje Malia. Koukala se na mě naštvaně. Radči jsem to neřešila.

Přišla ke mně Lydia.

„A ty jsi teď moje nová nejlepší kamarádka,“ usmála se. Úsměv jsem jí oplatnila jako souhlas.

„a teď jdeme tancovat!!“ oznámila Lydia a všichni šli tancovat.

Já jsem si radči koupila neperlivou vodu a sledovala je. Po chvilce jsem si všimla že jeden z nich chybí. Byl to Isaac. Rozhodla jsem se po něm podívat. Nakonec jsem ho našla venku jak sedí na lavičce asi 15 metrů od klubu, tak jsem šla za ním.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se a posadila se vedle něho.

„Proč se nebavíš uvnitř s ostatníma?“ zeptal se jakoby neslyšel mou otázku.

„a proč tam nejsi ty?“ podívala jsem se na něho.

„přemýšlím,“ odpověděl.

Najednou jsem si vzpomněla odkud ho znám.

„Počkej to jsi ty ten kluk jak se na mě o hodině koukal jako kdybych spadla z nebe?“  řekla jsem.

„Jo to budu asi já,“ mrkl na mě a podíval se mi do očí. Taky jsem se mu podívala do očí a hned uhla.

Je to moje slabina v některých situacích. Někdy bych s tím člověkem chtěla udržovat oční kontakt navždy a někdy hned uhnu nebo to vydržím tak maximálně 5 vteřin ani ne.

Když jsem se znova na Isaaca podívala měj na tváři široký úsměv.

„co je?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Znám tě ani ne 1 hodinu a už znám tvou slabinu,“ 

„Hejj jak víš že je to moje-“ nedořekla jsem to, protože logicky to bylo poznat, že je to moje slabina. Y/n přemýšlej taky trochu.

„Jak vůbec zní tvoje celé jméno?“  zeptala jsem se.

„Isaac Lahey a tvoje?“

„Y/n Parrish,“ usmála jsem se.

„Víš že máš nádherný úsměv?“ řekl.

„Jsi první kluk co mi tohle řekl,“ trošku jsem se začervenala.

„Ještě abych byl druhý,“ zasmál se a já s ním.

„Sice tě znám jen chvilku, ale je s tebou sranda,“ řekla jsem, když jsme se dosmáli.

„S tebou je taky sranda. Se divím že se Stiles nerozešel s tou svou holkou a nezačal si něco s tebou, protože já být na jeho místě už to dávno udělám,“ řekl Isaac.

„Holkou?“ řekla jsem překvapeně.

„On ti to Stiles ještě neřekl?“ zeptal se udiveně. Kývla jsem hlavou, že ne.

„Ou, aha. No Stiles má holku,“ řekl.

„koho?“ zeptala jsem se.

„Maliu,“

„Aha, tak proto se na mě koukala jako kdyby mě chtěla zavraždit,“ řekla jsem.

„Joo to dělá pořád, přejde jí to neboj,“ řekl klidně.

„to doufám,“ zasmála jsem se.