Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(25.)Reishi mushrooms

Stiles odcházel a já sledovala každý jeho krok. Hned jak zašel kousek za dveře naposledy se na nás podíval a dveře se za ním zavřeli.

Pomalu jsem se zvedla a šla k Malie, protože na tom nevypadala dobře a přece to, že chodí se Stilesem neznamená, že jí budu nenávidět. Je to fajn holka. Nezačali jsme sice nejlépe, ale myslím, že by z nás byli dobré kamarádky.

------------

Po nějaké době se Malia přetočila na bok a v kapse od Stilesoví bundy našla dva papíry.

„Na” řekla a podala mi jeden papír. Obě jsme ho rozbalili.

„Y/n! Malio!” stoupl si Scott.

Já jsem měla třetí třetinu seznamu smrti a Malia tím pádem druhou. Četla jsem jména a najednou "MALIA HALE"

No tak to je něco.

„Malio, tohle bys měla vidět”
„Y/n, tohle bys měla vidět”
řekli jsme nastejno. Podívali jsme se na sebe a předali si papír.

Co to-

„Jordan Parrish? JAK SAKRA JORDAN PARRISH!” rychle jsem vstala, zmuchlala jsem ten papír a zahodila jsem ho.

„Y/n, klid” přistoupil ke mně Scott.

„Klid? KLID? Jak mám sakra být klidná, když je můj bratr na seznamu smrti, kde jsou jenom nadpřirozené bytosti!?” vykřikla jsem po něm.

Dobře možná jsem trochu přeháněla, ale co byste dělali vy na mém místě.

Kira ke mně přišla a obejmula mě. Trochu mě to uklidnilo. Po chvíli se odtáhla.

„Takže mi chcete říct, že Jordan je nějaká nadpřirozená bytost? A že ho chtějí zabít nějací odborní lovci, kteří chtějí peníze?” zeptala jsem se pořád s trochou hněvem v hlase.

„Není jisté, že je něco nadpřirozeného, ale ano” řekla Kira.

„Proč jste mi o tom neřekli?” podívala jsem se na Scotta i na Kiru.

„Protože to Parrish nechtěl” odpověděl Scott.

„Takže on o tom ví?” podívala jsem se na Scotta a ten jen kývnul, že ano.

Sedla jsem si zpátky k Malie.

„Jsi v pohodě?” zeptala jsem se jí.

„Bylo líp” odpověděla a já jí obejmula. Najednou se odtáhla a byla vyděšená.

„Co je? Co se stalo?” chytla jsem ji za ramena.

„Nevidím. Nic nevidím” řekla a Scott si začal prohlížet svojí ruku jako kdyby se jí snažil zaostřit.

Mně se zase vrátila velká bolest hlavy. Rychle jsem se něčeho chytla abych nespadla. Začalo se mi taky všechno rozmazávat, ale jinak tak, že jsem Maliu, Kiru a Scotta začala vidět znetvořeně a byla větší tma.

„Co se to s námi děje?” zeptala se Malia, která se držela pevně bedny a bála se každého zvuku. Já se naopak bála jí.

„Scotte? Nevidím!” řekla Kira. Scott na tom nebyl o moc lépe.

---------

„Hej, Scotte!” ozval se Stilesův hlas.

„Scotty? V trezoru, máte to tam. Říká se tomu houba reishi. Scotte!” křičel Stiles.

„Scotte, otevři! Máte to tam. Je to ve sklenici na jedné z polic. Scotte! Scotte, slyšíš mě?” nevzdával se Stiles.

Pustila jsem se sloupu, kterého jsem se doteď držela a vydala se ke dveřím.

„Stilesi?” řekla jsem. Nemohla jsem moc křičet. Mé hlasivky mi to nedovolili.

„Y/n? Y/n! Díky bohu. Musíš ty houby najít! Je to lék!” křičel Stiles.

„Pokusím se” řekla jsem.

„Jak jsou na tom ostatní?” zeptal se.

„Já nevím, ale nejspíš jsem tu jediná, která ještě aspoň trochu vnímá okolí” odpověděla jsem.

„Dobře, hlavně najdi ten lék a pospěš si!”

Vydala jsem se k pokličkám. Svět se mi trochu točil, ale došla jsem.

Houby. Houby. Kde jsou ty houby?

Tady!

„Mám to. Co teď?” zvýšila jsem hlas jen tak co to šlo aby mě Stiles slyšel.

„Já nevím. Sněz to” odpověděl. No, moc se mi do toho nechtělo, ale co se dá dělat.

Když jsem to snědla přestala mě bolet hlava, všechno se zesvětlilo, tak jak to bylo před tím i Scotta, Kiru a Maliu už jsem konečně viděla normálně.

„Funguje to!” zakřičela jsem radostí. Žádná odpověď.

„Stilesi?” zakřičela jsem. Nic. Rychle jsem běžela k Malie a dala jí houbu do pusy. Pak jsem běžela ke Kiře a udělala to samý co Malie. Ještě Scott a pak Stiles.

Přiběhla jsem ke Scottovi a klekla si před něj. Vyndala jsem další houbu a natahovala jsem ruku společně s houbou ke Scottoví puse. Ten mě ale za tu ruku chytnul a zarazil do ní jeho drápy.

Vykřikla jsem bolestí. Pak jsem tu houbu rychle vzala druhou rukou a narvala jsem ji Scottovi do pusy. Scott pustil mojí ruku a já si jí přimáčkla k tělu.

Potom se na mě podíval.

„Panebože, promiň. Já nechtěl. Nevěděl jsem, že jsi to ty” řekl rychle.

„To je dobrý teď otevři ty dveře je tam Stiles” řekla jsem.

Sice jsem řekla, že je to dobrý, ale dobrý to fakt nebylo.

Otevřel dveře a já jsem hned přiběhla ke Stilesovi. Vnímal.

„Na, tady” dala jsem Stilesovi houbu do ruky a ten jí snědl.

„Co se ti stalo?” zeptal se mě ustaraně Stiles.

„Na tom teď nesejde. Hlavně, že jsme živý” usmála jsem se. Úsměv mi oplatil a šel za Malií.

Ajeje to nedopadne asi nejlíp.

„Jsi v pořádku?” zeptal se Stiles Malii.

„Malio?” zkusil to znova. Když jí Stiles položil ruku na rameno zvedla se a odcházela pryč. Mě táhla s sebou. Stiles byl zmatený, ale pak našel oba dva papíry od seznamu smrti.