Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(3.)Neighbour

Pohled Y/n

„Počkej!“ ozvalo se za mnou. Zastavila jsem se, otočila se a tam Stiles s jeho kamarádem hádám.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se.

„No vlastně jo. Ty jsi Parrishe holka nebo tak něco?“ řekl Stiles.

Pardón, ale na to jsem se musela zasmát.

„Proč se směješ?“ zeptal se. Bylo mu trochu trapně, tak jsem se přestala smát.

„Promiň, ale já se musela zasmát. Nejsem jeho holka, jsem jeho sestra,“

„Aha už to dává smysl. Kdyby si mi řekla příjmení nemusel bych tu teď stát.. Možná-“ řekl Stiles. Poslední slovo řekl pro sebe potichu. Já ho sice slyšela ale dělala jsem že jsem nic neslyšela.

„Nějak jsem to nestihla,“

Po chvilce jsem se podívala na kluka vedle Stilese.

„a ty jsi kdo?“ zeptala jsem se ho.

„Scott McCall, Stilesův nejlepší kamarád a ty?“

„Y/n Parrish,“

Podívala jsem se na Stilese a řekla:

„No nic, já myslím, že už půjdu,“ chtěla jsem se otočit a jít domů, ale najednou Stiles řekl:

„Chceš doprovodit?“

Tak trochu jsem to nečekala, ale nakonec jsem řekla

„Klidně, jestli vám to nevadí,“ a usmála se na ně.

Cestou jsem si s klukama vyměnila telefonní číslo. Asi za 8 minut jsme došli k mému baráku.

„Tak tady bydlím,“ řekla jsem a ukázala na můj barák. Kluci se na sebe podívali a Stilesovi se hned objevil úsměv na tváři.

„Máme baráky na proti sobě,“ řekl.

„Super, aspoň nemusím chodit do školy pěšky,“ řekla jsem a mrkla na něj. Samozřejmě že jsem si dělala srandu, ale odvoz by mi nevadil. Pak už jsem se jen rozloučila a šla domů

Doma jsem si lehla na postel a přemýšlela. Po 5 minutách mi zapípal mobil. Tak jsem ho vyndala z kapsy a podívala se co mi přišlo. Napsal mi Stiles. Odemkla jsem mobil a podívala se co mi píše.

Stiles:
-Ahoj, jen tak mě napadlo jestli by ses nechtěla seznámit s naší partou jestli teda chceš

Já:
-klidně
-v kolik?

Stiles:
-v 18:30 tě vyzvednu

Já:
-dobře

Stiles:
-ok, uvidíme se.

Koukla jsem se kolik je hodin. Je 16:13. Fůha to mám ještě času. Docela jsem se nudila, tak jsem šla dolů do kuchyně a tam jsem šla k ledničce i když jsem věděla že tam nic nenajdu. Jak jsem si myslela tak se i stalo, nic jsem nenašla.

Teď mě napadlo že ještě nemám vybalený věci z kufrů, tak jsem šla do svého pokoje a začala vybalovat.

Trvalo mi to tak hodinu a půl. Stoupla jsem si před dveře od mého pokoje a koukala jak hezky jsem si to udělala. Musela jsem se za to pochválit.

Najednou jsem si vzpomněla na Stilese a rychle se podívala kolik je hodin. 17:34 „Uff,“ oddychla jsem si. Ale věděla jsem že než se připravím tich 18:30 už bude, tak jsem se začala připravovat.

(oblečení, make-up(pokud chceš) a účes je zase podle tebe)

Když jsem byla hotová došla jsem do pokoje a podívala se kolik je hodin. Bylo 18:25. Jako kdybych to neříkala. Vzala jsem ze skříně ještě malou kabelku(nebo batoh, vyber si co chceš) a dala do ní peněženku, klíče od baráku, mobil a nějaké ty kapesníky kdyby náhodou.

Došla jsem do kuchyně a tam jsem napsala bráchovi lísteček že do 21:30 budu doma, že jsem s kamarádama, tak ať si nedělá starosti. Lísteček jsem položila na stůl a zrovna někdo zazvonil. Pravděpodobně Stiles..