Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(22.)Disease

Ráno ve škole

Právě jsme čekali, až nás zavolají a my půjdeme psát velký test. Tím "my" jsem myslela já, Kira, Malia, Scott a Stiles.

„Kde je Lydia?” zeptala se Kira.

„Má to z prváku” odpověděl Stiles.

„Mohla jsem to dělat jindy?” zeptala se vražedně Malia.

„Malio, učila ses víc než kdokoliv z nás” řekla jsem. 

„Nemusím mít pěknou známku” odsekla Malia.

„Dobrou...” řekl Stiles a Malia se na něho podívala.

„Dobrou co?” nechápala Malia. 

„Dobrou známku, ne pěknou” odpověděla jsem za Stilese.

„Bože” naštvala se Malia.

„Dobře” řekl Stiles.

„Děláš to, protože zatímco se snažíme neumřít, pořád musíme žít. Jestli přežiju střední, chci jít na vysokou. Dobrou vysokou” povzbuzoval Scott Maliu.

„Jsou to jen tři hodiny. Tři hodiny dáme” přidala se Kira.

------------

Právě jsme si brali své testy.

„Mobil do obálky. Vrátíme ti ho po testu” řekla mi učitelka Martinová neboli Lydii máma. Udělala jsem co mi řekla a šla si sednout do lavice.

„Prosím, neotvírejte testy, dokud vás k tomu nevyzveme” řekl učitel a podíval se na Stilese, který si právě prohlížel dvoustranný test.

„Test trvá dvě hodiny a deset minut. Obsahuje dvě 25minutové sekce porozumění textu, dvě 25minutové sekce matematiky a na psaní eseje budete mít 30 minut. Zkoušky mají monitorovat dva učitelé” dokončil svůj monolog učitel.

„Já vím. Je to Coach. Není úplně dochvilný. Ještě mu zavolám” řekla učitelka Martinová a odešla ze třídy.

Po chvíli přišla.

„Nemůžu ho najít, ale pan Yukimura nahoře známkuje písemky. Mám se zeptat?” oznámila.

„Musíme začít. Zeptáme se ho při přestávce” odpověděl učitel a zapnul stopky na hodinkách.

„Můžete otevřít testy a začít” ohlásil a všichni jsme začali otevírat testy a psát první odpovědi.

Najednou nějaký holka omdlela.

„Sydney! Jsi v pořádku?” přiběhla za ní učitelka Martinová.

„Nic mi není. Trochu se mi zatočila hlava” odpověděla Sydney.

„Sydney, jak dlouho už to máš?” učitelka se podívala na její ruku, která na sobě měla nějakou vyrážku a nevypadalo to zrovna dobře.

„Nevím” odpověděla Sydney.

„Slečno Martinová, mám testy zastavit?” zeptal se učitel.

„Ne, je to v pořádku. Zůstaňte na svých místech. Hned jsem zpátky” řekla učitelka Martinová a už zase někam zmizela.

„Nikdo nesmí ven” řekla potichu směrem k učitelovy a ten se na ní jen nechápavě podíval. Pak jenom odešla.

„Pst” 'zasyčela' jsem na Scotta a ten se na mě otočil.

„Nevíš co se děje?” zeptala jsem se ho co nejpotišeji co to šlo.

„Netuším” odpověděl mi Scott taky potichu.

„Slečno Parrish, chcete nám něco říct?” zeptal se učitel a celá třída se na mě podívala.

„Ne, to je dobrý” odpověděla jsem a falešně se usmála.

Učitelka Martinová začala něco na chodbě křičet tak jsem se všechni zvedli a šli se podívat co se děje.

„Vraťte se na svá místa. Hned. Prosím” řekla učitelka a my se vrátili. Scott tam jenom stál a vypadal, že něco poslouchá svým vlkodlačím sluchem.

Zanedlouho přišli do školy páni, kteří byli celý ve žlutém skafandru a měli v rukách nějaký kufříky.

-------------

Seděli jsme ve třídě já, Stiles, Malia a Kira. Scott zjišťoval o co tu jde.

„Určitě si myslí, že jsou to neštovice” řekl nám Stiles.

„To těžko. Neštovice byly vymýceny z celého světa v roce 1979. V dějinách jsme dokázali zcela zničit dva viry. Ten druhý byl dobytčí mor. Zabíjel krávy” řekl učitel.

„To by nás mělo zklidnit, ne?” rýpla jsem si. Nemám toho učitele ráda.

„Pokud to není něco horšího” odpověděl učitel.

„Ať je to cokoli, berou to dost vážně. Venku je spousta aut a dodávek” řekla Malia a na chvilku se zaposlouchala.

„Tvůj táta je s nima” dodala Malia.

„Měl bych mu zavolat” řekl Stiles a šel k obálkám s mobily.

„Neobtěžujte se. Určitě už uzavřeli všechny vnější komunikační kanály. Žádné mobily, žádná wifi. Nikdo nemůže šířit paniku. Vypadá to, že budeme muset jen čekat a uvidíme, jak to dopadne” řekl učitel a Stiles se vrátil k nám.

„Mně se ten učitel nelíbí..” řekla jsem.

„Nejsi sama” řekl Stiles.

------------

„Kiro, máš někdy pocit, že ti Scott a Stiles neříkají všechno?” zeptala se Malia.

„Já ten pocit mám” řekla jsem.

„Jak to myslíš?”zeptala se zasekaně Kira.

„Jako že něco skrývají” řekla Malia.

„Kdyby to tak bylo, určitě by k tomu měli dobrý důvod” odpověděla Kira

„Co je v tašce pod Scottovou postelí?” zeptala se Malia.

„Co? Nikdy jsem nebyla pod jeho postelí. Nebo v ní. Jen na ní a oblečená” zakoktala Kira a Malia měla takový ten výraz "jako vážně?". Já jsem se tomu jen zasmála.

„Kira Yukimura” řekla paní za náma, která dělala odběr krve.

„Je ti dobře, Kiro?” zeptala se Kiry a Kira jen zakývala hlavou.

„Taky nemám ráda jehly. Slibuju, že to bude rychlé” řekla paní.

Když do Kiry ruky chtěla zasunout jehlu, jehla se z elektrizovala a odletěla pryč. Při tom si paní spálila ten její žlutý skafandr.

„Kiro!” řekla Malia a tahala jí za ruku abychom šli pryč.

„Kiro, pojď. Jdeme” řekla jsem a Kira konečně šla.