Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(31.)Meredith

Brunski nás teda dovedl tam kam jsme chtěli.

„Dobrý?" zeptal se.

„Jo. Zbytek už zvládneme sami" odpověděl Stiles.

„Lydie, máš ten seznam?" zeptal se Stiles a Lydia mu ho dala. Brunski mezitím odešel.

„Lydie, proč jsi sem napsala další jméno?" zeptala jsem se, když jsem se podívala na ten seznam co Stiles držel v rukou.

„Já tam nic nenapsala" odpověděla.

„Je to tvoje písmo" řekla jsem. Bylo tam napsáno "Stiles", docela mě to vyděsilo.

„Proč bych tam psala další jméno?"

„Proč bys tam napsala to moje?" řekl Stiles a dal to Lidii aby se podívala.

„To ty kazety, že?" řekl Brunski a když jsme se na něho podívali, dal Stilesovi elektrický šok a Stiles zkolaboval.

„Stilesi!" řekla jsem a klekla si k němu. Lydia vyděšeně udělala krok dozadu. Brunski se zasmál a otočil se k Lydii.

„A teď ty, zlatíčko" řekl a udělal to samý co Stilesovi.

„Lydie.." řekla jsem trošku potichu. Bála jsem se.

„Buď skončíš jako oni dva nebo budeš hodná holka a zůstaneš tady a nic se ti nestane" řekl a odešel někam.

Já mezitím zkoušela rychle probudit Stilese a Lydii, ale marně. Potom jsem si všimla, že dveře byli pootevřené. Vzala jsem si nějakou železnou tyč co tu ležela na zemi jako obranu a potichu jsem se rozešla ke dveřím. Zkontrolovala jsem jestli tam nikdo není a pomalu se rozešla chodbou.

Najednou jsem za sebou slyšela zvuk, lekla jsem se a točila se. Nikde nikdo. Tak jsem se otočila zpátky a tam byl Brunski. Chtěla jsem ho praštit tou tyčí, ale on mi ji vytáhl z ruky a praštil mě silně do hlavy. Omdlela jsem.

-----------------

Pohled Stilese

„Pomocte nám! Pomozte nám někdo!" křičela Lydia ze všech sil. Byli jsme připoutaný ke sloupu.

„Lydie, na takovém místě křičí o pomoc hodně lidí. Nemyslím, že tě někdo vnímá" řekl jsem.

„Přijímám lepší nálady. Protože jestli sis nevšiml, tak všechny ty sebevraždy byly vraždy" řekla.

„Proto ti zanechala tu zprávu"

„Předpověděla svou vlastní smrt. Věděla, že na to přijdu"

„Jakmile jsi dokázala předpovědět tu svou" řekl Brunski.

„Y/n!" řekl jsem s Lydií nastejno, když jsme viděli jak Brunski drží Y/n za vlasy, která má krev na půlce obličeje, zalepenou pusu izolepou a svázané ruce.

„Ale nebyly to vraždy" řekl, pustil Y/n na zem a šel k nám.

„Nejsem nějaký sériový vrah jako Ted Bundy, který rozřezával vysokoškolačky" řekl celkem naštvaně.

„Ne, ty jsi jen anděl smrti" řekl jsem a asi to nebyl dobrý nápad, protože se Brunski přesunul ke mně.

„Nemyslím si, že chápeš, jak moc jsem své práci oddaný, Stilesi. Jsou tady lidé, kteří nepotřebují obyčejnou léčbu. Potřebují osvobodit. Já jim pomohl. Pomohl jsem Lorraine" řekl mi do obličeje.

„Zabil jsi ji" řekla Lydia.

"Pomohl jsem ji" řekl naštvaně a přesunul se k Lydii.

„A ty teď můžeš pomoct mně. Protože mi na tom jedna věc nikdy nedala spát" dodal a ukázal Lidii kazetu s názvem "Lorraine Martin" a dal jí do přehrávače.

"Co to... Brunski, co to děláte?"
"Neboj se, Lorraine. To bude v pořádku. Jen se ti bude trochu hůř dýchat."
Ozívalo se z přehrávače.

„Lydie, podívej se na mě. Neposlouchej to. Jasný, neposlouchej to. Jen se soustřeď na můj hlas, Lydie. Neposlouchej to, vytěsni to z hlavy. Jo?" řekl jsem Lydii.

„Lydie?"

„Vypni to!" zařval jsem na něho a on mi dal pěstí.

„Přestaň!" zakřičela Lydie a Brunski ji chytil bradu.

„Tak poslouchej... Jenom poslouchej. Potřebují s tím tvou pomoc, Lydie" řekl.

"Prosím ne..."
ozvalo se z přehrávače.

„To je ono. To je ta část, kterou jsem nikdy nepochopil. Poslouchej" řekl Brunski.

"Prosím, neubližujte jí."
"Komu nemám ubližovat?
"Ariel"

Nastalo ticho. Brunski se zvedl a šel k nějaký poličce. Ještě zkontroloval Y/n jestli tam pořád leží a vzal lékárničku.

„Hodně teenagerů se nám snaží vloupat do skříně s drogami. Většinou se jim to nepodaří. Ale vy dva mi přijdete dost chytří" řekl a vyndal injekci, kterou napustil smrtící drogou. Já a Lydia jsme se snažili ze všech sil dostat ven, ale nešlo to.

„Stilesi, přiznám se, že nemám žádný zvláštní talent jako Lydia, ale nějak jsem věděl, že budeme mít možnost si tohle zopakovat" řekl s úsměvem.

„Ne. Ne. Ne. Ne!" řekla Lydia a Brunski ji chytil za bradu aby se necukala a vpíchnul ji injekci do krku. Naštěstí ještě nevypustil tu tekutinu.

„Zahoď to!" vykřikl Parrish. Díky bohu že je tu.

„Oddělej svůj palec z té injekční stříkačky a pomalu ji vytáhni z jejího krku" řekl Parrish s pistolí namířenou na Brunskiho.

„Mladý strážník. Jsi jenom dítě. Vsadím se, že jsi nikdy nevypálil z..." ani to nedořekl a Parrish Brunskiho střelil.

„On zabil moji babičku" řekla Lydia Parrishovi když jí rozvázal ruce.

„Ovládal Meredith" řekla a rozvázala mě.

„Využil ji, aby vytvořil ten seznam smrti" řekl jsem.

„A zabil ji, když se nám snažila pomoct" řekla Lydia Parrishovi a Brunski začal kašlat krev a smát se.

„Ty si myslíš, že jsem to byl já? Že já ji ovládal? Vy pitomci... To ona ovládala mě" řekl a umřel.

„Bože. Není to on. On není Sponzor" řekla Lydia.

„Ne. A nebyl na mém seznamu" řekla Meredith a pomalu šla k nám.

„Ale byl to špatný člověk " dodala.