Y/n Parrish (Stiles Stilinski)

(33.)Is this the end?

Právě jsme byli v domě u jezera a přehrávali si gramofon, kterému nebylo ani rozumět.

„Co tu děláme? Pracovna nebyla vytvořená pro nás. Potřebujeme Lydii nebo Meredith, sedíme tu a posloucháme blbej gramofon, co přehrává desku, kde nic není" řekl Stiles a zvedl se ze sedu. „Je spousta jiných věcí, který můžeme dělat, co jsou k ničemu." dodal, vypnul gramofon a chtěl odejít.

„Stilesi" řekla jsem, když jsem pořád slyšela zvuky, i když gramofon byl vypnutý.

„Jo?" zastavil se a podíval se na mě.

„Pořád to slyším."

„Ale není to zapnutý" zarazil se Stiles.

„Pak je to něco jinýho. Něco se točí." řekla jsem a zvedla se ze sedu. Stiles se rozhlédl a snažil se zjistit, co dělá ty zvuky. Najednou se podíval za gramofon a uviděl kabel, který vede do zdi. Vzal ho a začal tahat, čímž se zeď začala ničit.

Stiles se na mě podíval a já jenom pokrčila rameny. Vzal zase za ten kabel, tím pádem se zeď zničila ještě víc. Já jsem k tomu přistoupila a snažila jsem se nějaký kusy zdi odlomit, abychom zjistili co se za ní skrývá.

Když jsme zeď kompletně zničili, odstoupili jsme kousek a viděli velké šedé bedny od počítačů asi tak ze 70. let.

„Co to je?" zeptala jsem se a pečlivě to pozorovala.

„Tohle tvoří seznam smrti." odpověděl Stiles a nespustil z toho oči.

„Tak to zničíme." přistoupila jsem k tomu a chtěla to zničit, ale Stiles mě zastavil.

„Ne, nemůžeme to jen tak zničit. Jestli tahle věc slouží k tomu, aby rozšiřovala ten seznam, tak nejspíš bude pokračovat dokud nebudou všichni mrtví." řekl a odtáhnul mě od toho.

„Co teda uděláme?" podívala jsem se na něho a pak zase na ty bedny.

„Potřebujeme dostat nějaký podnět nenbo příkaz nebo tak, že?" odpověděl a já jsem se k tomu zase přiblížila. „Ne, ne, ne" Stiles mě chtěl zase zastavit.

„Co třeba klíč?" ukázala jsem prstem na klíčovou díru v jedné z těch beden.

------------------

Stiles si právě teď volá s Lydií a ukazuje jí, co jsme objevili. „Vidíš to? Musí existovat způsob, jak to vypnout, ne?"

„Já nevím. O počítačích ze 70. let nic nevím." ozvala se Lydia ze Stilesova mobilu.

„My taky ne." vecpala jsem se do hovoru.

„Fajn, kde je monitor?"

"Lydie, taky není žádný monitor. Jsou tady tlačítka, knoflíky, hřídele, žádný monitor." Stiles řekl frustrovaně a otočil mobilní kameru.

„Pohni tím mobilem zpátky. Ukaž mi ten koberec."

„Cože?" zeptal se Stiles nechápavě.

„Podlahu! Prostě mi ukaž podlahu!" řekla Lydia a Stiles jí ukázal podlahu. „Kde je ta skvrna? Měly by na něm být červené fleky, skvrny od vína."

„Nic tady není" Stiles řekl a podíval se na mě nechápavě. Já jsem měla ten samý nechápavý výraz jako on.

„To nedává smysl. Těch 500 dolarů, kterými jsem měla zaplatit v čistírně, jsem dala Brunskimu."

„Lydie, co má víno sakra s čímkoliv společného?" zeptal se Stiles.

„Červené víno nen tak nezmizí. Ledaže to nebylo víno." řekla Lydia a já se Stilesem jsme pořád nevěděli o čem mluví.

„Cože? Jak to myslíš?"

„Popel nebyl popel, pozorovna není pozorovna, gramofon není gramofon. Takže to víno možná nebylo víno." zamyslela se. „Stilesi, musíš najít to víno. Najdi tu sklenici. Možná na ni něco je."

„Jaký druh? Jak se jmenuje?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že nemluví ke mně.

„Je to Cotes Du Rhone z roku 1982"

Stiles šel najít to víno a po chvíli přiběhl zpátky s vínem v ruce. „Myslím, že uvnitř něco je. Nemáš nějaký otvírák nebo..." ani to nedořekl, protože jsem mu to víno vzala z ruky a hodila ho na zem, tím pádem se rozbilo.

Stiles se prohrabal ve střepech a našel klíč. Rychle šel k tim počítačovým bednám ve zdi a zasunul klíč do klíčové díry. Zatočil klíčem a bedny se přestali točit.

Zastavili jsme to? Je konec? Už žádný seznam smrti?