Impressionism

Kapitola 26.

Páni, dámové, ostatní stvůry a nestvůry, zde máte dvacátou šestou kapitolu. Jenom bych ráda podotkla, že nevím, jak to bude dlouhé. Vás to možná netankuje, ale mně to docela s-

Užijte si ji (dokud můžete). ♥

><><><><><

Sasuke se lehce houpal do rytmu hudby, co vycházela z televize. Když reklama z chytlavou písničkou skončila, upoutal pozornost na svou rodinu, kde jim Fugaku vysvětloval, jak plánuje postavit pro svého psa boudu a že by mu s tím jeho synové mohlo pomoct.

Itachi poslouchal tak napůl. Svými zkřehlými prsty objímal horký šálek kávy, které ani trochu neupil. Neměl na kávu chuť ani na dortík, který mu ležel doslova pod nosem, a který by si jinak moc rád dal. On jediný z celé rodiny se mohl po sladkém utlouct. Dnes však neměl na jídlo ani pomyšlení. Nedokázal se zbavit toho nepříjemného pocitu dusné atmosféry. S rodiči si všechno potřebné vyříkali a momentálně je mezi nimi všechno víceméně ok, ale pořád se ani jeden z nich nedokázal plně uvolnit. Ale přesně jak se rozhodlo, potřebovali čas.

„...Co myslíš, Itachi?" oslovil svého syna Fugaku. „Jako šéf ostrahy můžeš zhodnotit, kde bude nejlepší místo na boudu našeho nového strážce."

„Nejsem šéf ostrahy," odvětil Itachi, pokusil se o pobavený tón hlasu. Podíval se blíž na plán na papíře a pokrčil rameny. „To je asi jedno. Možná ale ne přímo ke vchodu, ať mámě nepošlape květiny. To by byla škoda."

Mikoto se posadila na opěradlo křesla, v němž odpočíval Itachi, a svého syna objala kolem ramen. Jednak jako poděkování, že myslí na její květiny, jednak aby ho utěšila. Netušila, čím si Itachi prochází, ale cítila, že se její syn trápí a potřebuje někoho, kdo by jej objal.

„Semka by to bylo fajn," navrhl Sasuke.

„Máš pravdu," přitakal Fugaku a pohlédl na Itachiho, který se s každou uplynulou minutou tvářil víc jak hromádka neštěstí. Možná zašel příliš daleko. Možná neměl mluvit o Shisuim a připomínat tak Itachimu jeho trauma, vždyť už tak mluvili o spoustě nepříjemných věcí. Teď se kvůli tomu cítil jako špatný otec. Nebo to bylo kvůli té druhé osobě? Itachi se zmínil, že je to složité. Může se trápit kvůli němu?

Ať už se na to Fugaku díval z jakékoli stránky, byla mu homosexualita u jeho synů proti srsti, a o to víc, když ví, že mu teď nějakej holomek zlomil srdce. „Itachi," oslovil syna. „Nechceš se–"

Přerušil ho vyzvánějící mobil. Itachi položil hrnek a zašmátral v kapse.

Pein?

***

Rudovlásek bez pohlédnutí do kukátka otevřel dveře.

„Přiletěl jsem nejrychleji, jak jen to šlo. Jak mu je?" optal se hned Hidan celý zadýchaný.

„Víš, že jsi nemusel chodit?" připomněl mu lehce iritovaně Sasori.

„Já vím," mlaskl stejně iritovaně šedovlásek, „ale dost mě to vyděsilo, tak jsem se chtěl stavit."

„Fakt jsi ale nemusel–"

Další zvonění zvonku. Další host?

„Ahoj," řekli sborově Kisame a Kakuzu.

„Jsme se právě minuli, jak vidím," poznamenal Hidan.

„Můžeme nějak pomoct?" zeptal se za všechny Kisame. On nepatřil zrovna k sentimentálním lidem, ale když šlo o jeho přátelé, nebál se ukázat i svou citlivou stránku.