Impressionism

Kapitola 8.

Při psaní této kapitoly jsem dokola poslouchala písničku BREAK ME od Michael Shynese x Wholm, kterou vřele doporučuji.  ♥

><><><><><

Černovlásek stál opět před dveřmi blondýnova bytu. Odhodlával se zaklepat. Měl ale pocit, jako by mu ruka strnula pokaždé, když ji zvedl ke starým oprýskaným dveřím. Od minula se poučil ­– už si cestou nepřipravoval, co řekne. Prostě to řekne. Narovinu. Přímo. Bez žádné omáčky okolo.

Třikrát silně zaklepal. Chtěl se ujistit, že ho Deidara uslyší a přijde mu otevřít. Ještě si naposledy upravil kapuci a trpělivě vyčkával na hostitele.

Ale Deidara nic.

Tentokrát zmáčkl zvonek, ale stále se nic nedělo. Jeho morálka mu nedovolovala otevřít dveře, ale zvědavost vzala Itachiho rozum do hrsti, čímž se Uchiha objevil v Deidarově bytě. Překvapilo ho, že nebylo zamčeno. Takže blondýn byl doma. Že by spal?

Prošel pidi-chodbou do kuchyně, která zůstávala ve stále stejném nepořádku jako minule i předminule. Pohled mu střelil okamžitě doleva, ke dveřím do ložnice, které byly zavřené. Když chytil za kliku, leknutím ucukl. Byla mokrá.

„Deidaro?" oslovil nepřítomného blondýna a nahlédl do ložnice. Kromě neustlané postele a pohozeného oblečení okolo nic podstatného nenašel. Aspoň ne toho, koho hledal.

Otočil se o sto osmdesát stupňů – směrem do koupelny. Dveře byly otevřené, což donutilo Itachiho přemýšlet, proč je odemčeno, když není blondýn doma. Že by měl rozbitý zámek a nevšiml si toho? Nebo si jenom odskočil k sousedovi a nečekaně tam zkysl dvě hodiny, možná i dýl?

Teprve po pár sekundách si všiml mokrých šlápot na zemi vedoucích právě do koupelny. Předtím to kvůli špatnému světlu neviděl, teď se ale na podlaze jasně leskly.

„Deidaro...?" vydechl zhrozeně a rozběhl se. Když uviděl blondýna ve vaně pod zčervenalou vodou, ztuhla mu krev v žilách. Z úst mu vyklouzlo sprosté slovo a jal se blondýna táhnout z vody.

„Deidaro! Do prdele, Deidaro! Cos to udělal?!" pleskal ho po tváři. Kvůli šoku si nevšiml, že mu blondýn vzdoruje. Proto byl ještě šokovanější, když ho Deidara od sebe odstrčil a zůstal sedět ve vaně.

„Co tady kurva děláš?!" začal se rozčilovat blondýn a mokrýma rukama si utíral obličej od vody. Několikrát zakašlal, jak vdechl vodu, když se lekl.

„Jaký máš k tomuto důvod, sakra?!" křičel Itachi.

„Co?" nechápal blondýn. Prstem hned ukázal na stativ vedle pračky. „Tohle k umění patří."

Hned, jak si ho Itachi všiml, nadával si v duchu ještě víc. Takže tohle celé je jenom divadlo, jenom rekvizita pro umění.

„Tys myslel, že jsem si sáhl na život?" zeptal se trochu posměšně blondýn a postavil se. Jednoduchým pohybem si podal připravenou osušku, do které si utřel obličej.

Jasně, že si Itachi myslel, že si Deidara sáhl na život! Byl v šoku na to, aby přemýšlel, jestli by „člověk pod začervenalou vodou" mělo znamenat něco jiného. Mozek mu okamžitě nařídil, aby Deidaru vytáhl a zachránil mu život.

Teď byl za idiota. Nechal se od Deidary nepřímo napálit takovou malicherností, přičemž on mohl vypustit duši.

„Ty ses o mě bál?" zeptal se s hraným překvapením blondýn a vysvlékl si triko, které nechal ve vaně. Hned na to sundal tepláky i boxerky, čímž se ocitl před Uchihou nahý. Neměl se proč stydět. Intimita mezi nimi mu to dovolovala.