Impressionism

Kapitola 1.

Popravdě nevím, co od této povídky očekávat. Zřejmě bude krátká, zřejmě ji nedopíšu, zřejmě upadne v zapomnění... no uvidíme. :) Chci poděkovat Majo (nejde mi tě označit, nevím proč) za vnuknutí nápadu a inspirace svou povídkou Přátelská výpomoc. ♥

><><><><><><><><><><

Dveře malého bytu se rázem otevřely až narazily do komody a zanechaly na ní další šrámy. Mladík, co zde žil, byl příliš vznětlivý na to, aby přicházel domů z práce v dobré náladě, a ještě se pral s dveřmi, co se každou chvíli zasekávaly, proto jeho častou špatnou náladu schytávala právě komoda.

Dnes se však nevracel sám a nevracel se z práce. Dnes se nerozčiloval u dveří a nebušil do nich ramenem, aby se snáze otevřely. Dnes je za něj otevřel jeho blízký přítel, který je jednoduše a doslova vykopl nohou. Byl příliš zaneprázdněný líbáním blonďáka na to, aby se zdržoval pitomými dveřmi. Stejně jak je otevřel, tak je i zavřel. Hrubě a lhostejně. Avšak dveře se samy úplně nedovřely. Nebylo však těžké na ně přimáčknout sebe i s blondýnem. Splnilo to účel hned dvakrát. Jednak se zavřely dveře, a jednak dostal ze svého přítele tichý sten. Ten, který toužil slyšet, i přesto, že ho slyšel už po padesáté. Dokázal by ho poslouchat dokola a donekonečna.

Instinktivně se přisál blondýnovi na krk a zanechal mu malý, přesto nápadný cucflek. Tělem se víc namáčkl na něj, až mezi nimi nezůstal ani milimetr místa. Zamiloval si cítit na sobě to drobnější horké tělo. Své ruce propletl v blonďatých vlasech a jemně za ně zatahal, aby donutil svého milence mírně zaklonit hlavu. V ten samý moment se pánví pohnul proti němu a přes látku tak otřel jejich přirození.

Blondýn zabořil své dlouhé prsty hlouběji do černovláskovy kůže na zádech pod přívalem slasti a nechal další sten vyplout ze svých úst.

Oba mladíci, značně opilí a ovlivněni vztekem, se za stálého líbání přesunuli do potemnělého pokoje, tentokrát do ložnice. Cestou zakopli o několik hran nábytku, ale ani jednoho to nezastavilo v mileneckém spojení.

Jako první na postel padl Deidara. Vzhlížel k Itachimu stojícímu nad ním a svlékajícímu se z černé pracovní košile, která velmi brzy skončila na zemi. Černovlásek hrubě strčil do blondýnova ramena, čímž ho ze sedu položil na záda. Naklonil se nad něj a znovu spojil jejich rty. Po chvilce něžného líbání na rty si dobyl cestu jazykem, kterým pak plenil celá jeho ústa.

Deidara si jej přidržoval za zátylek, jako by mu měl jeho milenec utéct. Znenadání uchopil gumku na Itachiho vlasech a prudce jí škubl. Po Itachiho ramenech a zádech tak sjely havraní vlasy. Mimo to černovlásek bolestně a překvapeně sykl. Chytil se za týl, kde mu bylo vytrženo několik vlasů. Nebylo to nijak extra bolestivé, ale i přesto to Itachiho naštvalo.

A štvalo ho především to, že se tím blonďák velmi bavil. Ten škodolibý úšklebek viděl na jeho tváři hodně krát, ale ještě nikdy ho tolik neštval a nevzrušoval.

Sevřel límec Deidarovy bílé košile a násilím jej donutil posunout se až k čelu postele, kde si ho opřel zády o zeď. Rukou práskl do zdi vedle jeho hlavy. Koukal mu do blankytných očí a pevně tiskl čelisti k sobě, aby se ovládal. Nesnášel toho zmetka a hodlal mu to dávat najevo. Opravdu ho nesnášel. Od doby, co se objevil na Sasoriho dvacetinách, tedy od první chvíle, co ho viděl, ho neměl rád. Nikdy s ním ale neměl otevřený konflikt, ten se objevil až dnes. V obou se kupila zlost a nenávist k tomu druhému až to prasklo. A místo hádky nebo rvačky to skončilo... takhle.

Uchiha chytil Deidaru za vlasy a donutil ho se otočit. Nezajímal se o to, že Deidara narazil tváří tvrdě do chladné kamenné zdi s oprýskanou omítkou. Nezajímalo to ani Deidaru. Ten se soustředil pouze na Itachiho ruce. Jedna jej násilně držela za vlasy a druhá se mu snažila stáhnout uplé džíny. Sám se levačkou přidržoval zdi a pravačkou si rozepnul knoflík u kalhot. Usnadnil svému milenci práci.

Itachi okamžitě stáhl kalhoty i sobě. V tu ránu mohl Deidara ucítit na svém pozadí Itachiho tvrdý penis. Otřásl se vzrušením a nedočkavostí. Prohnul se v zádech, což mu momentální pozice moc neusnadňovala, ale účel to aspoň trochu splnilo. Vystrčil tak svůj zadek aspoň trochu, aby se do něj mohl Itachi snadněji dostat.

O nějakém jemném pronikání a o otázkách jako „Bolí to?" nebo „Můžu?" si mohl nechat jen zdát. Uchiha se do něj dostal nelítostně na poprvé.

Deidara bolestí sykl a nehty seškrábl bílou omítku. Kašlal na to, že si zlomil dva nehty a z jednoho dokonce začala valit krev. Kašlal i na to, že teď má na zdi čtyři nažloutlé pruhy, jak prosvítala původní barva. Bolest z konečníku mu vystřelovala do nohou. Najednou bylo těžké se udržet na kolenou.

Stisk ve vlasech povolil a ruka se přesunula na knoflíky Deidarovy košile. Ta později odhalila jedno blondýnovo rameno, na které se hned přisály Uchihovy rty. Jemně opečovával malé tetování ve tvaru trsátka s křídly, které si nechal Deidara vytetovat v šestnácti letech z lásky k hudbě.

Stejně jako Deidara, i on uchopil gumku na jeho vlasech, ale na rozdíl od Deidary ji nechal jemně sklouznout po zlaté hřívě. Většina vlasů spadla Deidarovi do obličeje. To byl hlavní důvod, proč si vždycky stahoval vlasy aspoň do falešného culíku, neměl rád, když si je musel pořád upravovat, aby mu nelezly do očí.

Uchiha jemně kousnul do Deidarova ramene a stáhl košili po lokty. Nesundával ji celou. Rajcovalo ho, když byl jeho přítel polonahý. Navíc takhle působil žensky, a to se Itachimu více než zamlouvalo. Nebo to bylo tou kontrolou, kterou nad blondýnem měl?

Chytil jej za paže a čelo si opřel o jeho levé rameno. Těžce oddechoval a poprvé pohnul pánví. Když cítil, jak se blondýn pod tím pohybem stáhl, raději se rozhodl ještě chvíli počkat. Ne, že by mu na něm záleželo, ale chtěl tomu zmetkovi ukázat, jak dobrý v posteli je. Chtěl, aby o něm blondýn nemohl říct jediné křivé slovo. To ho vytrestá víc než nejtvrdší sex, co by mu mohl dopřát.

„Pokračuj, zbabělče," zavrčel blondýn se slzami v očích.

Uchiha si nebyl jistý, jestli ho jenom provokuje, aby ukázal svou pýchu a hrdost, nebo si opravdu přeje, aby Itachi pokračoval.

Pochyboval, že mu to může být příjemné. Celý se třásl a jeho hlas zněl, jako že se každou chvíli rozbrečí.

Presto žádal Itachiho, aby pokračoval.

Kdyby se Itachimu podařilo ho rozbrečet, zřejmě by se neubránil zlomyslnému úšklebku. Zároveň by toho ale litoval. Byl až moc citlivý a hodný na to, aby lidem ubližoval. A nebude lhát, slzy by blondýnovi neslušely.

S tímhle drzounem to ale bylo jiné. Chtěl a zároveň nechtěl mu ublížit. Přelo se v něm tolik různých pocitů, od vzteku po slast. Nikdy si nebyli tak blízcí jako ostatní z party, ale nějaké pouto mezi nimi bylo.

Pomalu z něj vystoupil, načež si ho přetočil zády ke zdi. Dobrých deset sekund hleděl do jeho očí. Periferně si všímal pohublého opáleného těla. Dlaní přejel od pasu až ke krku. Chytil jej pod uchem a začal znovu dravě líbat. Nešetřil ani tvrdším kousáním do rtů a na čelist a krk a ramena.

Deidara sám svoje boky vyhoupl na Itachiho klín a rukou pomohl jeho penisu najít cestu k jeho zadku.

Itachi se opět na jeden jediný příraz dostal dovnitř toho horkého těla. Tentokrát nečekal, jestli si blondýn zvykne. Opřel si Deidaru o zeď a tvrdě do něj bušil.

Pokojem se ozývaly mlaskavé zvuky spolu se sténáním obou mladíků a vrzáním postele. Do toho byl sem tam slyšet dunivý zvuk, jak postel nebo Deidara naráželi do zdi.

Blondýn se držel Itachiho za ramena a svými nehty tentokrát zanechával červené, až krvavé, škrábance na Uchihových zádech a zuby jej kousal do ramen a krku. Poslouchal vlastní dech, jak se pod přírazy přerušuje, stejně tak Itachiho.