Mezi Itachim a Deidarou to nikdy nebylo růžové. Už od prvního pohledu jeden druhého nesnášel, ale nikdy to nedávali najevo - kvůli přátelům. Jenomže když se Deidara opije a Itachi jej doprovodí domů, trpělivost obou mladých mužů se zlomí a začnou ko...
(Následuje velmi dlouhý proslov, který můžete přeskočit.)
Sice jsem řekla třicet kapitol, protože dvacet devět je prvočíslo, což se mi nelíbí, ale co už, nebudu to lámat přes koleno. Každopádně ještě sepíšu a vydám epilog, tak tu se mnou ještě chvilku vydržte. ♥
Chci moc poděkovat všem, kdo hvězdičkovali, komentovali a hlavně četli tuto povídku. Je to moje první povídka po sakra úmorné dvouleté pauze, která mě ve psaní srazila o několik úrovní níž. Když jsem tuto povídku začala psát, bylo to spíš z hecu. Tou dobou jsem se totiž dívala na asijské BLko (hehe) a jeden klip mi vnuknul nápad na první kapitolu (všichni víme). Neměla jsem ponětí, kudy to povede, co z toho bude, neměla jsem žádnou představu, o čem bude příběh, jaké role budou Itachi s Deidarou mít. Pak jsem četla povídku Přátelská výpomoc od naší úžasné Majo (já mám prostě problém s označováním, co to do psí ohrady zase je toto), která mi vnukla nápad na vztah Itachiho a Deidary. No a pak to jelo.
Jak říkám, začala jsem tu povídku z nějakého chvilkového... nevím čeho, inspirace či co. Několikrát se mi stalo, že mi z pomyšlení na psaní bylo zle. Doslova se mi zvedal žaludek a moje podvědomí mě sráželo k zemi ještě víc. Co dokáže psychika...
Nevěřila jsem si a pořád si v mnoha ohledech nevěřím. Mám za to, že už nejsem tam, kde jsem bývala a pořád mám problém s vymýšlením příběhů a se psaním smysluplných vět. Ale! Fakt se snažím se zlepšovat a překonat, což je, nebudu lhát, složité a těžké. Asi už se nedostanu na úroveň, kde jsem dřív bývala (protože prostě imposter syndrom), ale rozhodně mám v plánu pokračovat. Nebudu asi povídky vydávat nějak často a pravidelně, ale budu se snažit, abyste na ně nečekali moc dlouho.
Taaaakže tím chci jenom říct, že jsem na sebe pyšná (a že to neříkám často!), že jsem to dokázala dokončit. Asi je v povídce hodně chyb, vždycky jsem se snažila si každou kapitolu s nějakým odstupem času přečíst minimálně jednou a všechny chyby opravit, proto žádám o prominutí hrubek, na které jste možná narazili. Pokud byste měli nějaké připomínky ohledně mého psaní (styl, gramatické a pravopisné chyby, dějové nevím co), můžete mi napsat do soukromých zpráv nebo na e-mail, který naleznete na mém profilu, nebo na messengeru, kde mě dohledáte pod jménem Mei Mei (Merylyn), a můžeme si o tom popovídat.
Jedno díky nestačilo, tak tu máte další: Děkuji mnohokrát!
Bonus: Vaše Mei po dokončení poslední kapitoly povídky Impressionism.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
><><><><><
Mikina s tichým žuchnutím spadla na chladné kachličky koupelny, stejně tak triko, které odhalilo malé tetování ve tvaru trsátka s křídly, umístěné na rameni mladého muže, které okamžitě upoutalo Itachiho pozornost. Viděl (a líbal) ho už tolikrát, že si na něj zvykl, ale dnes jako by ho viděl poprvé. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že tam bylo vždycky.
