Impressionism

Kapitola 15.

„Co mi povíš o sobě?" zavrněl Itachi po několika minutách ticha a objímání. Ani jednoho nenapadlo zavřít oči a usnout. Vychutnávali si tu chvíli, kdy se nehádali a dokázali si jen tak povídat.

„Hmm..." zapřemýšlel se Dei. „Co bys chtěl vědět?"

„Cokoliv," řekl provokativně Uchiha.

Blondýn si otráveně povzdechl. Miloval, když musel odpovídat na nekonkrétní otázku.

„Jsi gay?" zeptal se tedy Itachi, aby Deidarovi ulehčil odpověď.

„Jo..." odpověděl tiše blondýn. Už už se chystal se od Itachiho odsunout, jako by tímto faktem měl být černovlásek pohoršen a znechucen (jako fakt?), ale Uchiha jej držel v objetí o to pevněji.

„A máš něco se Sasorim?" neodpustil si pichlavou otázku. Vlastně vůbec pichlavá nebyla! Byla to prostě jenom obyčejná otázka, protože je Itachi zvědavý! Každý by si myslel, že spolu něco mají. Dokonce i Kisame se zeptal, jestli spolu spí.

Deidara vzhlédl k Itachimu. I když mu přes šero sotva viděl do obličeje, vyhledal jeho oči. „A když jo?" ušklíbl se, dal to znát i ve svém hlase.

„To ho podvádíš?" zamračil se černovlásek. Neměl rád, když se někdo choval promiskuitně, o to víc, když mají partnera.

„Můžu s ním přece jenom spát jako s tebou," objasnil Deidara.

„Takže s ním spíš," přitakal Uchiha.

Blondýn se nadzvedl na rukách a vyhoupl se nad Itachiho.

„Ty žárlíš?" jeho hlas zněl seriózně. Takhle vážně snad Deidara ještě nikdy nemluvil a Itachiho z toho zamrazilo. Cítil ten mrazivý pohled, kterým ho blondýn propaloval.

„A když jo?" odpověděl mu stejně seriózně černovlásek.

Deidarovi poskočilo srdce. Itachi žárlí a částečně to teď přiznal. Takže se mu Deidara líbí? Může jejich vztah někam vést?

Sklonil se a spontánně jej políbil na rty. Položil se na jeho svalnaté tělo a jemně jej líbal.

Itachi mu zapletl ruku do vlasů a přejel po celé jejich délce. Miloval je hladit a pročesávat. Byly tak hebké a husté na rozdíl od Itachiho drsných a jemných.

Deidara se odtáhl a pohladil Uchihu po tváři. Začínal si představovat, jak s Itachim dělá všechno, co se ve vztahu normálně dělá – drží za ruce, tráví veškeré volné chvíle, flirtuje s ním... miloval tu představu a chtěl, aby se vyplnila. Něco mu ale říkalo, jako by si měl užít každé této chvilky, dokud to šlo, dokud nebude konec. Pro toto smýšlení měl jednoduché vysvětlení, a tím nebylo nic jiného než fakt, že oba jsou naprosto rozdílní a jediná chvilka, kdy se nehádají, neznamená, že to tak bude napořád. On prvního pohledu se neměli rádi a čím víc času uběhlo, tím si byli jistější, že toho druhého přímo nesnáší, ale kvůli přátelům se do jisté míry tolerovali. Proč by to mělo být jinak?

Uchiha si přitáhl Deidaru k sobě. Nechtěl, aby mezi jejich hrudníky byl byť jen milimetr místa. Po chvilce přesunul svoje ruce na Deidarův zadek. Tím, jak měl Deidara kolena kolem Itachiho boků, se jeho zadek zrovna dobře držel. Promasíroval ho a pokračoval na stehna, které taktéž obdařil masáží.

„Ita–"

„Já vím, jenom... urgh...!" naštvaně se posadil, čímž se posadil i Dei. „Jo, žárlím!" zavrčel. „Chci vědět, co s ním máš. Popravdě."

Deidaru pálila na jazyku jedna otázka, kterou ale nesměl vyslovit. Kdyby zazněla, pravděpodobně by se jen dostali do nepříjemné situace, kdy Itachi bude popírat jakékoli city k Deidarovi, a to blondýn slyšet nechtěl. Nemohl kazit tuhle chvíli.