Impressionism

Kapitola 16.

Aaaaah, začínají se kupit povinnosti, gomeeen! Q_Q

><><><><><

Itachi stál v kanceláři svého nadřízeného a jednoho z nejbližších přátel. Poprvé za celou kariéru měl pocit, že je „na koberečku". Pokaždé, když si ho Pein zavolal k sobě, nikdy mu nenadával, nikdy se nesnažil vyvolat pocit, že on je ten nadřízený. Vždycky si promluvili o práci a tím všechno haslo. Tak proč je Itachi nervózní, jako by měl dostat padáka?

„Bylo mi nařízeno, abych tě mírnil v tom, kolik hodin odpracuješ. Bereš hodiny ostatním," začal Pein.

„Dobře," přikývl uvědoměle Itachi.

„Je ti jasný, že to znamená menší výplatu, ale proti vedení nezmůžu nic. I tak si myslím, že budeš vydělávat dost, aby ses– počkej, tys řekl ‚dobře'?"

„Jo," pokrčil rameny Uchiha. „Souhlasím. Budu pracovat jako každý, žádné hodiny navíc, pokud to nebude nutné."

Zrzek párkrát zamrkal, jestli se mu tohle celé jenom nezdá. Když naposledy mluvili o tom, že by Itachi měl v práci trochu přibrzdit, černovlásek ho málem poslal do háje. Práce bylo totiž to jediné, co mohl dělat. Neměl žádné koníčky, neměl ani někoho, komu by chtěl věnovat svůj volný čas, pokud se nejednalo o občasné schůzky s kámoši.

„Od příštího týdne máš směny, jako každý jiný zaměstnanec," oznámil mu. Zkoušel, jestli Itachi skutečně rozumí tomu, co říká.

„Jasně," kývl znovu černovlásek.

„Jsem rád, že to chápeš," kývl i Pein.

„Jo," usmál se Itachi. Vlastně se ještě pořád nepřestal usmívat.

„Dobře," potvrdil Pein.

„Dobře," potvrdil i Uchiha. „Já teda jdu," ukázal palcem ke dveřím a odešel do své kanceláře vyřizovat žádosti. Sotva si sundal sako a přehodil jej přes opěradlo židle, do jeho kanclu vrazil zrzek. Zavřel za sebou dveře a přistoupil k Itachiho stolu, o který se opřel rukama. Podezřívavým pohledem si jej prohlížel, a přesně tenhle pohled mu Itachi vrátil.

„Potřebuješ něco?" zeptal se ho černovlásek.

„Něco tady smrdí," podotkl zrzek a natočil hlavu na druhou stranu a přivřel druhé oko. Itachi jej opět okopíroval. „Ty někoho máš?"

„Jop."

Pein vytřeštil oči. Pak se v klidu narovnal a zapřemýšlel se. „Hm... nesedí k tobě ani mít holku, ani dělat si ze mě prdel. Seš ty vůbec Itachi?"

„Uchiha Itachi z masa a kostí. Přesně takový, jakého ho znáš," mrkl na zrzka a přihlásil se do systému v počítači.

„Kdo je to?" zeptal se napřímo Pein.

„Jeden kluk," přiznal Itachi bez váhání. To, že se jednalo o Deidaru, raději zatajil.

To bylo podruhé během minuty, co zrzek vytřeštil oči.

„Překvapený?" zeptal se Itachi suše.

„Jsem přímo v šoku," odpověděl popravdě Pein. Nikdy by si nepomyslel, že by si Itachi někdy začal s klukem. Vlastně že by si Itachi vůbec někdy něco s někým začal. Od doby, co ho zná, si o něm nedokázal představit, že by s někým chodil, prostě nedokázal. K Itachimu patřilo samotářství. „Seš si tím jistý?"

„Čím?" Snad mu Pein nebude chtít vtah rozmlouvat, že ne?

„Tím vztahem," pověděl popravdě zrzek. Ne, že by to Uchihovi nepřál, jen měl menší obavy o to, jak to může dopadnout. Ze všech přátel znal Itachiho nejdéle a nejlépe. On prostě nebyl typ na vztahy, například nikdy mu nešlo flirtování, sladká slova, romantická gesta, nevěděl, jak se chovat mile a láskyplně. Už jenom ta představa patřila do fantasy světa.