Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 5 - Secret diary

*z pohledu Louise*

Fakt super musím jít na nákup. Pomalu jsem se loudal do města. Zapadl jsem do obchodu, koupil všechno, co bylo potřeba a mohl jsem vyrazit domů. Ale pak mě napadlo, že se ještě projdu. Najednou do mě v plný rychlosti vrazila nějaká holka. Já jsem srážku ustál v pohodě, teda až na to, že jsem leknutím upustil tašku s nákupem, ona se však zakymácela a sekla sebou na zem přímo předemnou...

"Si v pohodě?" zeptal jsem se, když jsem se vzpamatoval "J-jo jasně jsem v poho." vysoukala ze sebe a já jako gentleman jsem ji podal ruku, aby se mohla postavit na nohy "M-moc se ti omlouvám... nechtěla jsem... nezlob se..." začla se omlouvat a začla sbírat rozsypaný nákup, já ji ale chytil za ruku, abych ji zadržel "Prosímtě neomlouvej se, já se nezlobím. Na tak hezkou holku se ani zlobit nedá." odpověděl jsem a usmál se, ona však zírala úplně někam jinam, jakoby se bála se na mě podívat, nechápal jsem to "To jsem tak ošklivej, že se na mě ani nepodíváš?" zeptal jsem se nechápavě "N-ne nejsi ošklivej, naopak si moc hezkej." zašeptala v domění, že ji neuslyším "To je milý." řekl jsem a zasmál se "...Hele promiň, ale už musím jít. Třeba se ještě někdy potkáme." oddrmolila rychle, vysmekla se z mého sevření a utekla...

Shýbl jsem se a začal sbírat věci. Přitom jsem si všiml nějakého sešitu, měl červené desky a na něm bylo napsáno 'My secret diary'. Zvedl jsem ho a rozhlídl se okolo sebe, určitě patří tý holce, nikde jsem ji však neviděl. Posmutněl jsem, ale pak si vzpomněl na její poslední větu, co řekla: Třeba se ještě někdy potkáme. Dal jsem tedy deník do tašky a vydal se domů. Celou cestu jsem přemýšlel, jestli ji opravdu ještě někdy potkám. Moc se mi líbila. Měla delší kaštanově hnědý vlasy, hnědý oči, vejškově jsme byli na stejno a podle hlasu zněla moc mile. Byl jsem ponořený do myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že jsem dorazil domů...

"Čau lidi, tak jsem tady." houkl jsem hned, jakmile jsem vešel do předsíně "No konečně." řekla mamka a odebrala si odemně nákup, hnedka jsem si uvědomil, že jsem nevyndal ten deník, proto jsem běžel do kuchyně "Počkej!!! Jen si tam něco vezmu." řekl jsem a začal se hrabat v tašce, konečně jsem zahmatal to, co jsem chtěl, vyndal to a pádil do pokoje, aby se mě nikdo nevyptával, co to je...

Nová kapitola vím, že píšu samý blbosti, který nejsou vtipný ani zábavný, ale co když to někdo čte jsem ráda :)

Opět vote a koment potěší :)

Mrs. Tommo