Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 7 - Phone call

*z pohledu Louise*

Nakonec mě zvědavost donutila zvednout deník a nakouknout do něj. Byl otevřený na stránce, která byla nadepsaná 'My dream boy'. To mě zaujalo a tak jsem četl dál. 'Vlasy...hnědý...oči...modrý nebo modro-šedý...povaha...veselá..smysl pro humor... zábavný... postava...' V duchu jsem si slovo od slova opakoval, zvedl jsem oči od deníku a zadíval se někam úplně mimo. 'Do prdele ten popis úplně vystihuje MĚ!!! Tak tohle můj mozek jaksi nepobral. Co se tady k*rva děje? Tu holku jsem nikdy předtím neviděl.' Tohle mě utvrdilo v předsvědčení, že se s ní musím ještě někdy setkat. Dočetl jsem si stránku a nestačil jsem zírat, opravdu to do detailů pasovalo na mě. Nakonec jsem se rozhodl, že chci o tý holce vědět víc a tak jsem prolistoval stránku po stránce. Asi v polovině z toho sešitu vypadl nějaký lísteček...

Zvedl jsem ho a podíval se na něj. Bylo tam napsáno telefonní číslo a pod ním napsáno mamka. "Super to je číslo na její mamku.' Zaradoval jsem se a hnedka si vzal do ruky mobil. Vytočil jsem to číslo a položil si mobil k uchu. Asi po třetím zvonění to někdo zvedl.

"Haló? Tady Jennifer Parker. Kdo volá?" ozval se nějaký ženský hlas

"Dobrý den, jmenuju se Louis Tomlinson a potřeboval bych mluvit s vaší dcerou." řekl jsem

"A co jí potřebuješ?" zeptala se její mamka

"Dneska jsem se s ní srazil ve městě a ztratila nějaký červený sešit, její deník." odpověděl jsem

"Aha tak to jo...moment hnedka ti ji zavolám..." zřejmě zakryla mikrofon u mobilu a zakřičela "...NICOLE!!!...Máš tady telefon!!!... Volá ti nějakej Louis Tomlinson..." "Hnedka tady bude." dodala do telefonu

"Moc děkuju." řekl jsem a celý se rozzářil

"A-ano? Tady Nicole Parker." uslyšel jsem její překrásný, nesmělý a trochu stydlivý hlas

"Ahoj Nicole, jsem Louis, kluk se kterým ses dneska srazila."

"Jo, ahoj a co potřebuješ?" odpověděla

"No...ztratila si nějaký sešit, tvůj deník a já bych ti ho rád vrátil." řekl jsem s klidem

"T-ty si našel můj deník? Doufám, že ses do něj nekoukal!!!" její hlas zněl podezdřívavě

"No...jen jsem ho rychle prolistoval, abych zjistil jak ti ho vrátit, ale nečetl jsem ho, nakonec z něj jen na mě vypadl lístek s číslem na tvou mamku a tak jsem hnedka volal. Tak kdy by jsme se mohli sejít?" převyprávěl jsem ji to, ale o tom, že jsem si přečetl to o jejím vysněným klukovi jsem se nezmínil

"Co třeba zítra odpoledne. Třeba ve tři? Tam kde jsme se dneska potkali?" navrhla mi

"Jo to je super. Tak zítra, už se těším, ahoj." opáčil jsem a na tváři mi vznikl mírný úsměv a už jsem se nemohl dočkat dalšího dne...

V pořadí už 7.kapitola, snad se bude líbit :)

Mrs. Tommo