Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 26 - Finally together

*z pohledu Louise*

Hned, co jsem tu holku viděl nasadil jsem svůj šarm a neodolatelnej úsměv. Stála tam jako přikovaná a mlčela. Na sobě měla tričko s logem Supermana, který ji bylo trochu velký, pak červený kraťasy a modrý Conversky. "Ahoj krásko, copak potřebuješ?" zeptal jsem se a ona vypadala jakoby měla za chvíli omdlít, je pravda, že jsem neměl tričko, no nic...

*z pohledu Nicole*

Asi po 5 minutách se otevře... 'K*rva, Lou bez trička... a ještě ke všemu má tepláky zakotvený kdoví kde.' Musela jsem se držet, abych sebou nesekla. Evidentně mě ale nepoznal, protože mi řekl krásko a nic víc. Proto jsem se odhodlala ho oslovit. "A-ahoj Louí, tak ráda tě zase vidím..." nic, žádná odpověď, jen na mě koukal jako kdybych právě spadla z višně (a že žádná poblíž nebyla :D ) "Počkat, jak jako ráda tě zase vidím? řekl nechápavě, pozvedl jedno obočí a díval se na mě pohledem alá wtf, co si ta holka o sobě myslí, ale zkusila jsem ho oslovit znovu "Louisi... to jsem já... Nicole." "Nicole? Ta Nicole... to není možný Nicole má vlasy pod lopatky a..." zarazil se a začal mě zaujatě skenovat pohledem "Ale to jsem já Louí, opravdu!!!" "To není možný, i kdyby si byla Nicole, co by tady dělala?" nedal se ukecat Louis "Přestěhovali jsme se sem!!! Do prčic Louisi, bydlím kousek od vás!!!" už jsem byla v koncích, to je fakt tak natvrdlej, už mě napadla jen jedna možnost. Přistoupila jsem k němu blíž a nesměle mu dala dlouhou pusu...

*z pohledu Louise*

Neříkám, že mi ta holka nepřipomínala Nicole, ale přišlo mi to jako naprostá blbost, že by se sem přestěhovali. Když se ke mně začla blížit, nevěděl jsem, co mám čekat. Pak mě dlouze políbila. 'Ale takhle nesměle líbá právě jen Nicole. To není možný.' Odtáhl jsem se od ní a řekl. "Nicole,... miláčku si to opravdu ty? Moc se ti omlouvám, já tě vůbec nepoznal..." po celém mém těle se z ničeho nic rozlil pocit obrovskýho štěstí, dívali jsme se navzájem jeden druhýmu do očí a na Nicole bylo vidět, že se v těch mých doslova topí "No jasně, že jsem to já..." opáčila, já ji silně objal a ona začla brečet, asi radostí "M-moc si mi chyběl." "Ty mě taky." opakovali jsme pořád dokola...

"Nechceš zajít na chvíli k nám jsem sám doma a je tady nuda. Musíš mi všechno vyprávět." řekl jsem ji a ona jen nepatrně kývla na souhlas, vůbec se nezměnila...

Byla u nás celý den. A bylo opravdu veselo. Nicole mi líčila, co se jí stalo za posledních několik měsíců. Pořád opakovala, že nebyl snad jediný den, aby si na mě nevzpomněla. Opáčil jsem ji, že já to měl stejně. Pak jsme si taky říkali, jaký jsme byli blázni, když jsme si mysleli, že už jeden o druhýho nemáme zájem. Když přišel čas na oběd, nechtělo se mi nic vařit a tak jsme si objednali pizzu. Když přišly holky s mámou z nákupů, byly hodně vyjevený, ale měly taky velkou radost z toho, že Nicole bydlí v Doncasteru. A já byl moc rád, že už nám velká vzdálenost mezi námi nebrání našemu vztahu...

Pomalu se blížíme ke konci :/

Budou tak ještě tři kapitoly a konec :)

Vote i koment poteší :)

Mrs. Tommo