Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 22 - Great news

*o půl roku později*

*z pohledu Nicole*

Stále jsem na něj nezapomněla, i když jsem během 3/4 roku chodila hnedka se dvěma kluky. Bohužel jeden z nich byl ten děvkař Styles. Pořád nechápu , jak jsem mu mohla podlehnout. NE, nebudu na to myslet. A ten druhej byl nějakej Liam. Hodnej, pohlednej, romantik, ale nakonec to taky skončilo, prostě jsem nebyla šťastná, on mi Louího nahradit nedokázal, naštěstí to pochopil a rozešli jsme se v dobrém...

Zrovna jsem přišla ze školy a okamžitě mě odchytla mamka. "Nicole, pojď k nám do kuchyně musíme ti něco říct." sundala jsem si teda boty, tašku odhodila na schody a kráčela do kuchyně, kde seděli už všichni, mamka, táta i ségra "Tak jsem tady." "Posaď se k nám, máme pro tebe úžasnou zprávu... budeme se stěhovat, protože jsem si sehnal líp placenou práci. A sem budeme jezdit jen v létě." táta byl úplně nadšený, ale já ne, jsem tu doma už 7 skoro 8 let a líbí se mi tu "A kam se vůbec stěhujeme?" taťka mi chtěl odpovědět, ale byl přerušen Madison "No právě, to je na tom to nejlepší... teda pro tebe..." "Tak dělej, vyklop to!!!" okřikla jsem ji nedočkavě "Stěhujeme se do Doncasteru!!!" zařvala z plných plic a já úplně oněměla a začla přemýšlet 'Já mám asi slyšiny. Opravdu se stěhujeme do Doncasteru. Do toho Doncasteru, kde bydlí Louí???' "Země volá Nicole!!!" zaslechla jsem ségru "No co? Počkat... to jako myslíte vážně, že se stěhujeme do toho města, kde bydlí Louis???" ujišťovala jsem se "Ano přesně tam. Copak ty nemáš radost, my si mysleli, že začneš skákat radostí a tak podobně." když to řekli, konečně mi došlo, co se stalo a mě začli téct slzy radosti, objala jsem je všechny kolem krku "A kdy odjíždíme?" zajímalo mě ještě "Až v pátek, ale snad ještě ty 3 dny ve škole přežijete." "Ale jó, snad jo." odbyla jsem svou odpověď a nadšeně bežela k sobě...

Zbytek týdne se zdál být snad nekonečný. Je čtvrtek odpoledne a já skládám do krabic poslední věci a oblečení. Už jsem si myslela, že je sbaleno, ale nakonec jsem si všimla deníku, kterej ležel pořád na stole. Tak jsem ho teda vzala a hodila do krabice. Tak, teď právě jsem zalepila poslední krabici a můžu jít spát. No spát, problém je ten, že nemůžu usnout. Jen si uvědomým, že zítra budu spát ve svým novým pokoji, možná kousek od Louího. Super pocit. Asi po 2 hodinách jsem nakonec usnula...

Dneska se nebudu vykecávat :D

Moc všem děkuju, kteří si to přečtou :)

Mrs. Tommo