Part 29 - Family trip

693 114 16
                                    

*z pohledu Nicole*

"No a za pár měsíců jsme měli svatbu a pak se narodil tvůj bráška..." dokončila jsem svoje vyprávění a Jenn přišla s nápadem, kterej bych od pětiletýho dítěte fakt nečekala, ale moc mě potěšil "A nemohli by jsme se tam jít podívat?" "Myslíš na ten kopec, o kterým jsem teď vyprávěla?" Jennifer jen kývla a já moc ráda souhlasila, alespoň si připomeneme ty časy, když jsme byli do sebe bezhlavě zamilovaný (neříkám, že teď Louise už nemiluju) "No jasně, mohli by jsme. třeba hnedka zítra si udělat malý výlet." odpověděla jsem a Jenn se rozzářila...

Ani jsem si nevšimla, že je čas na večeři a tak jsem šla domů, abych něco uvařila. Rozhodla jsem se pro špagety, protože je má Louí nejradši. Ani ne za třičtvrtě hodiny jsem měla hotovo. Vykoukla jsem z okna a zahalekala na kluky a Jenn. "VEČEŘE!!!" Během 5 minut stáli všichni tři v kuchyni. "Padejte se umýt, všichni!!!" poručila jsem a ukázala směrem ke koupelně, Willy a Jenn poslušně odešli, ale Lou pořád stál na místě "Já taky, mami?" řekl nevinně a přemáhal se, aby nevyprskl smíchy "OMG, Louisi, kolik ti prosímtě je? A ty se mě ještě ptáš, jestli si máš jít..." už jsem nemohla pokračovat, když jsem ho viděla, jak tam postává a naráz jsme se začli oba smát jako retardovaný lachtani...

Při večeři jsem se zeptala kluků, jestli s tím zítřejším výletem souhlasí. Oba přikývli a dál jedli. Po jídle jsem sklidila ze stolu a Louis mezitím šel napustit vodu, aby se mohli naše děti postupně vykoupat. Potom jsme společně s Louím naše zlatíčka uložili a konečně jsme mohli mít chvilku pro sebe...

Ráno jsem se vzbudila jako první a připravila dětem a Louisovi snídani. Zrovna jsem ji dávala na stůl a uslyšela jsem dupání po schodech, vykoukla z kuchyně a viděla, jak Will a Jennifer schází pomalu ze schodů. Willy je tak pozorný bráška, celou dobu držel Jenn za ruku, aby náhodou nespadla. Děti se nasnídali, během toho přišel do kuchyně rozepsalý Louí a taky se nasnídal...

*o hodinu později*

Tak, jsme na cestě. Jsme asi v polovině kopce a docela se divím, že jak William, tak Jennifer ještě jdou po svých. "Tatííí, já už nemůžu." zaslechla jsem Jenn 'No... tak jsem to zakřikla' "Tak pojď ke mě princezno." řekl Louis, klekl si na jedno koleno a vzal si Jennifer do náruče a my mohli pokračovat...

Došli jsme na místo určení, Louí dal Jenn zpátky na zem a začal rozkládat deku. Děti mezitím blbly s míčem, který jsme jim vzali, aby se nenudily. Já a Lou jsme se usadili na deku, opět jsem se o něj opřela, jako před těmi osmi lety. Všechno bylo stejné jako tenkrát s tou vyjímkou, že kolem nás pobíhali naše dvě milované děti...

Tak a tohle je už úplný konec tohohle příběhu :)

Doufám, že se vám líbil :)

Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, co si celkově o tom příběhu myslíte, co bych měla zlepšit a taky hlavně TO jestli mám napsat nový příběh... :)

Mrs. Tommo

Diary [FF with Louis Tomlinson]Kde žijí příběhy. Začni objevovat