Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 27 - After 10 years

*z pohledu Nicole*

Dneska jsme se s Louisem a našimi dětmi rozhodli, že si uděláme společné rodinné odpoledne. Na zahradu jsme si donesli nějaký občerstvení a užívali si rodinný pohody. Po chvilce jsme si všimli, že k nám běží William, náš sedmiletý syn, který si ještě před chvílí hrál s naší o dva roky mladší dcerkou Jennifer "Tati... tati..." hulákal celou dobu, co k nám běžel dokud nezakopl a nespadl na zem, když zvedl hlavu, vypadalo to, že se co nevidět rozbrečí, proto jsem se teda zvedla ze židle a spěchala k němu, jen co jsem mu pomohla dostat se na nohy, okamžitě se rozběhl za Louisem a smál se na celý kolo "Po kom ten kluk je?... No... už je mi to jasný." řekla jsem si a posadila se zpátky ke klukům...

"Co se děje, synku?" zeptal se s úsměvem Louí "Tatííí, zahraješ si se mnou fotbal? Už mě nebaví si hrát s Jennifer s panenkama." řekl Willy a Louí na to "Půjdu si s tebou zakopat, ale musíš poprosit." "Prosím, prosím, tati půjdeš?" žadonil Will, Louis se na mě omluvně podíval a odešel za Williamem, zůstala jsem tam tedy sama a pohledem jsem přeskakovala z mých dvou fotbalistů na moji malou princeznu a naopak...

Za pár okamžiků ke mně přicupitala Jennifer a řekla "Mamííí, uděláš mi prosím zase copánky?" já se jen usmála, protože jsem věděla, že Jenn je hrozně ráda nosí a tak jsem kývla na souhlas, okamžitě se mi začla drápat na klín "Počkej, chvilinku musím si přeci dojít ještě pro gumičky a hřeben." Jennifer jen kývla, slezla ze mě a čekala až se vrátím...

Zrovna jsem opatrně česala její jemné vlásky, když najednou se mě Jenn zeptala. "Mami, a jak si se vůbec seznámila s taťkou?" zarazila jsem se a řekla "Pročpak to chceš vědět, broučku?" "Protože jsem už velká a za chvíli půjdu do školy!!!" odpověděla rázně a já se začla smát, protože takhle v poslední době reaguje na všechno, ale nakonec jsem ji to začla vyprávět postupně od našeho prvního setkání...

Celou dobu mě Jenn zaujatě poslouchala a ani nedutala. Zrovna jsem skončila u toho, jak jsme se po několika měsicích znova setkali a přišli za námi kluci. "O čem se bavíte holky?" zeptal se Louis, když jsem mu to řekla on se jen zasmál "Jóó, to byly časy, viď Nicole." já jen kývla, on chtěl ještě něco říct, ale Willy ho už zase tahal za ruku, takže jsme zůstali s Jennifer zase sami...

Vypadá to, že by tohle mohl být konec, ale (asi) k vaší radosti konec ještě není :)

Jinak opět doufám, že se vám tahle kapitola líbila :)

Mrs. Tommo