Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 23 - Migration

*z pohledu Nicole*

Dneska ráno jsem se probudila a byla hrozně natěšená. Při snídani jsem se rozvěděla, že pojedeme až odpoledne. Táta totiž musí ještě jít podepsat poslední nějakej papír, asi výpověď, do práce a mamka ještě musí zabalit poslední nádobí. Rozhodla jsem se, že si zajdu ještě naposledy do města. V koupelně jsem se teda oblíkla, vyčistila zuby a úplně se zděsila svých vlasů. Měla jsem roztřepený konečky, byly bez lesku, každý vlas byl na jinou stranu, prostě strašný. Co strašný, to je slabý slovo, jsou příšerný!!! Proto jsem si řekla, že půjdu naposledy ke své oblíbené kadeřnici. Vzala jsem si kabelku do ní dala peněženku a mobil a vyšla z budovy, která bude ještě pár hodin mým domovem...

Cesta ke kadeřnici mi trvala tak asi necelou půlhodinku. Abych zase nekecala... Vešla jsem dovnitř, sedla si na černej koženej gauč, vzala do rukou nějaký časák a začla číst Ani ne za 10 minut jsem byla na řadě, mířia jsem si to k tomu křeslu a kolem mě prošla nějaká holka asi o 2 až 3 roky starší než já. Vypadala hrozně!!! Nesnáším tenhle typ holek. Tuna make-upu, rudá rtěnka, kouřový oči, silná vrstva řasenky, atd. A ještě to její oblečení. 'Kratší sukni ve skříni neměla?' Pomyslela jsem si, ale radši už zasedla do křesla. "Tak co Nicole, jaký máš dneska přání?" oslovila mě, jelikož se zná dobře s mou mamčou "Dneska to nechám na tobě, hlavně tě prosím, udělej něco s tím hnízdem na mojí hlavě." vyhrkla jsem, ona jen kývla a začla mi umývat hlavu...

Potom jsem si ještě skočila pro karamelový latté a pomalu šla domů. Tam jsem dorazila přesně na oběd. "Ty Nicole, nemáš náhodou jiný vlasy?" 'Ta moje sestřička je ale všímavá.' "No jo, ani jsem si nevšimla." 'Další blesk v rodině.' taťka naštěstí nic neřekl...

Po jídle u nás zazvonili stěhováci, kteří začli postupně nosit krabice s věcmi do náklaďáku. Během chvilky byl dům prázdnej, my se naskládali do našeho auta a odjeli do našeho novýho domova v Doncasteru. Hnedka jak jsme vyjeli z města jsem si dala do uší sluchátka se svými oblíbenými písničkami...

4 hodiny cesty. No koho by to nenudilo. Naštěstí jsme konečně dorazili do našeho novýho domku. No domku, na první pohled to byl obrovský dům. Mamka odemkla dveře, vstoupili jsme dovnitř a já asi oněměla. Prošla jsem pečlivě celý dům. V přízemí byla velká kuchyně spojená s obývákem, když jsem vystoupala po schodech naskytl se mi pohled na několik dveří. Otevřela jsem první a ocitla jsem se v ložnici rodičů, po otevření druhých jsem objevila pokoj zřejmě ségry podle kabelky, co ležela na posteli. Za dalšími dveřmi byl pokoj pro hosty. Za předposledními dveřmi byla koupelna a nakonec zbývaly dveře hned naproti schodišti, otevřela jsem je plná očekávání. A opravdu to stálo za to...

Opět kapitola úplně na nic :/

Vůbec se mi nelíbí :/

Ale snad to už zejtra bude lepší :)

Vote a koment poteší ( i negativní )

Mrs. Tommo