Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 24 - For the first time in the new room

*z pohledu Nicole*

Vkročila jsem do nádherného pokoje. Stěny byly světle modré, jen část, kde se nacházela postel byla o trošku tmavší. Naproti posteli byla obrovská vestavěná skříň se zrcadlem. Pod oknem byl velký psací stůl se židlí a vedle stolu byla menší knihovnička. Na opačný straně stolu byla pohovka s křeslem a menším odkládacím stolkem. Prozkoumávala jsem snad každý detail svého nového království - pokoje. Lehla jsem si na postel a užívala si nového domova. Všechny krabice s mým oblečením, knížkami a dalšími věcmi byly na zemi u skříně. Zvedla jsem se teda z postele, došla ke krabicím, strhla z nich izolepu a začla vyndávat z nich věci. Nejprve jsem naskládala knížky do knihovny, učebnice a sešity naházela do šuplíků až jsem se dostala k oblečení. Třídila jsem ho do úhledných hromádek, když jsem měla vybaleno, zasedla jsem ke stolu a udělala menší zápis do červenýho sešitu. Ano, stále si vedu deník...

Pátek 25.5. - Welcome to Doncaster!!!
Konečne jsme tady. :) Dorazili jsme asi před 2 hodinama a já už stihla prošmejdit celej dům a dokonce si i vybalit. :o Už se nemůžu dočkat až potkám někde tady Louise. :3 :* A taky až ho půjdu někdy navštívit. :3 :* ...

I když jsem chtěla pokračovat, nemohla jsem, protože jsme měli véču. Sebrala jsem se a odešla dolů. "Tak jak se vám tu líbí, holky?" zeptal se při jídle táta "Hrozně moc." opáčila jsem s plnou pusou, když jsem dojedla, omluvila jsem se, že jsem unavená po dnešku a odešla...

Okamžitě jsem si zabrala koupelnu, vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud osvěžující vody. Na to že je teprve květen je opravdu vedro. Po sprše, která mi dodala trochu energie a uvolnění, jsem si oblíkla pyžamo a pádila do pokoje, kde jsem okamžitě zalehla do postele. Chvíli jsem jen tak ležela a nevěděla, co dělat pak mě ale napadlo dopsat dnešní zápis, za pár okamžiků už jezdila propiska po papíře...

... asi ho zajdu navštívit hned zítra. Už bez něj nevydržím. Musím ho vidět!!! Jeho úsměv, jeho oči, vlasy, rty, celý tělo...

Pak jsem se zamyslela. 'No jo ale já nevím kde bydlí. Volat ani psát mu nechci. Chci ho překvapit.' Ještě nějakou dobu mi to v hlavě šrotovalo. Až se mi nad hlavou rozsvítila pomyslná žarovička. 'Proč mě to nenapadlo dřív. Vždyť můžu zavolat Lottie, Georgii nebo Fizz a ty mi řeknou přesnou adresu. A určitě když jim řeknu pravdu, že jsme se sem přestěhovali a aby to Louímu neříkali, protože ho chci překvapit, určitě mě nezradí. Jsou to přece moje nejlepší kámošky.' Nakonec jsem se rozhodla, že jim zavolám zítra, hned ráno. Celá natěšená jsem zalehla do své nové měkké postele a s myšlenkami na Louího, že ho po 3/4 roce uvidím, jsem usnula...

Tak snad se to od včerejší kapitoly alespoň trochu zlepšilo :)

Doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo :)

Opět děkuji těm, co si to přečtou :)

Mrs. Tommo