Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 20 - Departure

*z pohledu Louise*

Držel jsem ji v objetí nějakou dobu v úmyslu ji jen tak nepustit, pak jsem ale uslyšel ze zdola Marka "Pohni Louisi!!! Musíme jet!!!" protočil jsem očima a neochotně se odtáhl od svého miláčka a pohladil ji hřebet ruky po tváři, nikdy bych neřekl, jak moc mi na týhle holce záleží, ale musí to skončit, sebrali jsme se a vyšli z pokoje "Pohni zadkem, nemáte na to celej den!!!" vyštěkla na mě mamka, když jsem scházel ze schodů dolů do chodby "Ty vole, vždyť už jdu." zamrmlal jsem naštvaně "Jak to s mámou mluvíš!!! Aby ti nepřilítlo pár facek!!!" zařval Mark až jsme se s Nicole leknutím nadskočili, já jsem sklopil zrak a šel jsem k autu, za sebou jsem zahal Nicole, kterou jsem celou dobu držel za ruku...

Všichni už seděli v autě a čekalo se jen na mě. Stál jsem před Nicole a nechtěl ji jen tak opustit. Chtěl jsem jí líbat na její rty. Nemohl jsem!!! Chtěl jsem jí pořád držet za ruce. Taky jsem nemohl!!! Musel jsem odjet domů. Její jinak usměvavá tvář se změnila na smutnou a ubrečenou. Bylo mi ji líto. Nakonec jsem ale nasedl do auta a my vyjeli směrem k Doncasteru. Nicole stála u naší branky, nepřetržitě mávala a brečela. Po chvilce jsem se otočil a uvelebil se pohodlně na sedadlo. Rukou jsem si podepřel hlavu a civěl z okýnka. Před očima se mi promítalo plno vzpomínek a zážitků z prázdnin. Za 4 hodiny jsme přijeli domů, vzal jsem si z auta svoje věci a odešel do pokoje...

*z pohledu Nicole*

Když Louí odjížděl pořád jsem mu mávala. Brečela jako nějaká hysterka a bylo mi to fuk. Lidi na mě koukali, ale já je ignorovala. Když auto Tomlinsonových zmizelo za zatáčkou vydala se směrem k domovu. Jakmile jsem došla domů, vyběhla jsem schody a zaplula do svého pokoje. Padla jsem na postel a rozvzlykala se na celé kolo. Zažila jsem to nejlepší léto svýho života. S klukem, kterýho jsem milovala, miluju a milovat budu. Když jsem se vybrečela, zvedla jsem se z postele a všimla si, že Louího triko, který mi daroval se promočené od slz. Triko jsem přehodila přes židli, jeho fotku dala na stůl a posadila ke stolu, otevřela deníček a začla opět psát. Moje slzy, které mi opět stékaly z očí smáčely stránky mého deníku...

Po dokončení zápisu do deníku jsem si zašla dolů na večeři. Za celou dobu jsem nepromluvila s nikým. Asi jako jediný, kdo mě chápal, byla Madison. Po večeři jsem se šla osprchovat a zalehla do postele. Najednou se otevřeli dveře a v nich se objevil ségra. Zase si sedla na postel. "Nicole... nebreč." a pohladila mě po zádech "Víš... Maddie... když já ho ale pořád miluju." moje oči se při vzpomínce na něj opět plnily slzami "Já vím... ale za pár týdnů na něj zapomeneš a bude všechno ok. Neboj to přejde." po těchto slovech Madison odešla, ještě než jsem šla spát jsem si prohlížela moje společná selfie s Louím a nakonec jsem usla...

Dostali jsme se už ke 20.kapitole. :o

Really??? :o

Je to neuvěřitelný :)

Moc vám děkuju :)

Votes a komenty mě potěší :)

Mrs. Tommo