Diary [FF with Louis Tomlinson]

Part 11 - First kiss

*z pohledu Nicole*

"Louí..." přemýšlela jsem, co mu řeknu "...tak dobře no. Tak ti teda tu pusu dám, ale je jen kamarádská, jo?" zašeptala jsem skoro neslyšně a jeho tvář se rozzářila...

Louis jen nehybně seděl na lavičce a čekal, co bude dál. Nesměle jsem se k němu naklonila a on udělal to samý. Pomalu ale jistě jsme se k sobě přibližovali a já cítila, jak se mi zrychluje tlukot srdce a začínám zrychleně dýchat. Byli jsme od sebe jen pár milimetrů a pak se konečně naše rty setkaly. Na ten pocit nikdy nezapomenu!!! Říkala jsem si, že to bude jen rychlá pusa a odtáhneme se od sebe, ale skutečnost byla o trochu jiná...

*z pohledu Louise*

Když Nicole řekla, že mi tu pusu dá, nemohl jsem tomu uvěřit a začal jsem se usmívat jako sluníčko. Když jsme se k sobě začli blížit našimi rty nedokázal jsem myslet na nic jinýho než na to, co se stane za pár okamžiků. A když se to stalo nesmírně jsem si to užíval a přál si, aby tahle chvíle nikdy neskončila...

Po chvilce nám oboum došel vzduch a tak se naše rty musely rozpojit. Škoda.:( Jak jsem si všiml, tak oba jsme měli zrychlený dech. Dívali jsme se tomu druhýmu do očí a nevydali ani hlásku. Já jsem se jen usmíval jako měsíček z jara a bylo mi skvěle. Konečně jsem se vzpamatoval a podal jí deník. "D-děkuju..." vykoktala a začla rudnout "Není za co." a nepatrně jsem se usmál, Nicole se najednou zvedla z lavičky a řekla "Já už musím, tak ahoj." "Už? To je škoda." odpověděl jsem smutně a najednou mě napadlo "A nechtěla by si se mnou někam zajít? Na zmrzku? Na koupaliště?" 'Louisi, vždyť ji znáš 24 hodin!!! A už ji někam zveš!!! Ty nejsi normální.' Okřiklo mě svědomí, ale já ho ignoroval a s nadějí jsem čekal na její odpověď...

*z pohledu Nicole*

'No ty vole. To jako myslí vážně?' Problesklo mi hlavou. "Já?" vyhrkla jsem "Ne, asi ten holub za tebou." řekl Louí ironicky a přitom se smál a já s ním "No... tak dobře. Ráda." odpověděla jsem stručně a on se zase rozzářil 'Bože, on má tak boží úsměv.' pomyslela jsem si "Fakt?" ujišťoval se Louí "Jo, fakt!!! Tak kdy se sejdeme?" optala jsem se ještě "Ještě nevím. Tak mi třeba dej svoje telefonní číslo a já se ti ozvu." řekl a vyndával mobil z kapsy kraťasů "Tak dobře..." a začla jsem mu diktovat svoje číslo, on si ho uložil a já ještě dodala "Hele, promiň ale už opravdu musím, tak čauky a kdyžtak se ozvi." 'Co se to se mnou děje, ještě před pár dny bych se ho bála jen pozdravit a teďka mu jen tak na počkání dám svoje číslo...' "Jo dobře, v pohodě tak ahoj." z myšlenek mě vyrušil Louis a oba jsme odešli na jinou stranu...

Další kapitola :)

Snad se líbí :)

Mrs. Tommo